V přírodních rostlinných společenstvech často chybí mnoho druhů, které by tam za běžných okolností růst měly, ale ve skutečnosti tam nerostou. Čím je oblast silněji narušena lidskou činností, tím více potenciálně vhodných druhů ve společentvech schází. To je výsledkem globální studie vedené vědci z Univerzity v Tartu (Estonsko) ve spolupráci s některými vědci (Eva Janíková, Marie Konečná, Aleš Lisner, Petr Macek a Mercedes Valerio) ze skupiny funkční ekologie rostlin (https://botanika.prf.jcu.cz/fpe/index) vedené profesorem Janem Lepšem z Přírodovědecké Fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, která byla publikovaná v prestižním časopise Nature.
Tým více než 200 vědců z globální iniciativy DarkDivNet zkoumal rostliny na téměř 5500 lokalitách ve 119 regionech světa. Na každé lokalitě vědci zaznamenali všechny druhy a zároveň určili tzv. chybějící diverzitu – tedy druhy, které by se tam podle podmínek prostředí potenciálně vyskytovat mohly, ale ve skutečnosti se tam nevyskytují. Díky tomu mohli vědci zjistit, jaký je skutečný potenciál druhové rozmanitosti a jak je tento potenciál ve skutečnosti naplněn. Tento přístup odhalil dopad lidské činnosti na druhovou diverzitu, který běžné způsoby měření nezachytí.
Autoři také zjistili, že vliv člověka se neprojevuje jen v místě samotném, ale i v širokém okolí – až stovky kilometrů daleko. Ať už jde o hustotu zalidnění, zemědělství, dopravu nebo jiné zásahy, tyto faktory snižují šanci, že se rostliny do svých původních stanovišť vrátí. Vědci také zjistili, že negativní vliv lidské činnosti byl méně výrazný tam, kde alespoň třetina okolní krajiny zůstala v přírodě blízkém stavu, což podporuje globální cíl chránit 30 % pevniny.
Studie zdůrazňuje, jak důležité je udržovat a zlepšovat „zdraví“ ekosystémů i mimo chráněná území.
Kontakt: Aleš Lisner (
