Díky skrytému způsobu života byli podzemní savci po dlouhá léta velmi dobře ukryti před zraky laické i odborné veřejnosti. Jejich sledování bylo, a přes technologický pokrok stále je, velmi obtížné, neboť jsou celý život zalezlí v rozsáhlých komplexech podzemních tunelů. V posledních desetiletích se jejich výzkum zintenzivnil, neboť se zjistilo, že se u nich vyvinula řada zajímavých adaptací, které jim pomáhají k životu v prostředí velmi nehostinném. Nory jsou totiž bez světla, s velmi vysokou vzdušnou vlhkostí, často s nedostatkem kyslíku a zároveň přebytkem oxidu uhličitého a k potravě či partnerům je zapotřebí se prokousat půdou. V posledních dvou dekádách nabral výzkum několika druhů podzemních savců ještě mnohem větších obrátek, neboť se zjistilo, že řada adaptací by mohla být využitelná v lidské medicíně. Řada druhů je dlouhověká, jejich stárnutí postupuje velmi pomalu, jsou odolní vůči rakovině a různým patologickým stavům, které doprovází nedostatek kyslíku jako jsou infarkty či mozkové příhody.

Mezi několika stovkami druhů podzemních savců jsou dvě skupiny bezkonkurenčními premianty v intenzitě a šířce výzkumu, a to i toho biomedicínského. První jsou afričtí rypošovití (Bathyergidae) a druhou slepcovití (Spalacidae), které najdeme hlavně ve východní Evropě (nejblíže k nám v Maďarsku) a na Blízkém východě. Máme to štěstí, že jako jediní na světě je zde v Českých Budějovicích obě skupiny chováme a studujeme. Studium podzemních savců má na Přf JU dlouhou tradici, neboť již po čtvrt století se pomocí laboratorních a terénních přístupů snažíme odhalovat nejrůznější tajemství podzemních savců a to zejména smyslové, behaviorální, fyziologické, ekologické a morfologické adaptace na život v podzemí. Zabýváme se také druhovou pestrostí a taxonomií, a faktory které vedou ke vzniku jednotlivých druhů a jejich rozšíření. Zajímáme se i o jejich chování, sociální uspořádání a reprodukční systémy. Mimo současného chovu slepců a rypošů je náš výzkum unikátní v dalších aspektech. Snažíme důsledně integrovat výsledky terénního a laboratorních výzkumu (většina dalších týmů se soustředí na práci v laboratoři), máme největší celosvětových záběr zkoumaných taxonů podzemních hlodavců (Afriky, Blízký východ, Evropa, Čína a Jižní Amerika) a také chováme druhově nejpestřejší kolekci podzemních hlodavců (většina skupin studuje pouze jeden druh často rypoš lysý), což nám umožňuje využívat různé srovnávací přístupy. V současnosti chováme pět druhů rypošů (mj. rypoš obří, Ansellův, lysý), slepce galilejského a také jihoamerického kurura a to v nějakých 400 jedincích.