Laboratoř archeobotaniky
a paleoekologie

Projekty

Výzkum vesnic jihovýchodního Senegalu

Na území jihovýchodního Senegalu byl v roce 1954 založen národní park Niokolo-Koba, který byl v šedesátých letech z důvodu ochrany biodiverzity rozšířen, a to na úkor místních vesnic. Obyvatelé původních sídel se proto museli ve dvou vlnách stěhovat - nejprve za hranice nově vzniklého a poté rozšířeného parku.

V dnešní době jsou v parku pod bujnou vegetací patrné pozůstatky zaniklých vesnic. Cílem projektu je tyto vesnice zdokumentovat a sledovat jejich archeologizaci napříč časem v prostředí zdejší stromové savany. Zároveň se naskýtá otázka vzájemných vlivů, tedy jak rychle místní flora překryla opuštěné areály a naopak jak se činnost tehdejších obyvatel ve sledovaném prostoru zrcadlí v národním parku dnes.

V roce 2018 se do Senegalu poprvé vydal výzkumný tým ve složení: archeolog a archeobotanik Jaromír Beneš (LAPE, JČU), archeoložka Tereza Majerovičová (LAPE, JČU), botanik Jan Novák (LAPE) a zooložka Lucie Stoklasová (ČZU). Záměrem první expedice bylo seznámit se s terénními podmínkami a vytipovat vesnice s potenciálem k pozdějšímu výzkumu. Tým také navštívili živé vesnice za hranicí NP Niokolo-Koba, kde byli kontaktováni původní obyvatelé opuštěných vesnic či jejich potomci. Velmi důležitým krokem bylo navázání spolupráce s Dakarskou univerzitou a místním archeologem Aliounem Deme. Tým byl v terénu doplněn o dakarského doktoranda z oboru archeologie Idrissu Manku, který mj. pomáhá s překladem do místních rozmanitých jazyků.

V roce 2019 proběhla druhá expedice, financována především ze zdrojů studentského grantu GA JU doktorandky Terezy Majerovičové, která na téma zaniklých a živých vesnic jihovýchodního Senegalu píše disertační práci. Tým byl doplněn o archeologa a antropologa Ladislava Šmejdu, který působí jak na katedře antropologie ZČU v Plzni, tak na ČZU v Praze. Expedice se zaměřila na dvě (již předem vytipované) zaniklé vesnice: Badi, Niémeniké a jejich okolí. Během terénního výzkumu tým provedl transektovou sondáž a odběr půdních vzorků napříč vesnicemi, i za jejich hranicí. Dále bylo odebráno několik srovnávacích půdních vzorků z okolí a dokumentován půdní profil zaniklých sídelních jednotek v prostoru obou sledovaných vesnic. Byla zmapována vegetace areálu a místní dřeviny byly vzorkovány pomocí dendrochronologické metody. Tyto vzorky nyní analyzuje dendrolog Jan Altman působící na Botanickém ústavu AV ČR v Třeboni. Na výzkum stromů v prostoru zaniklých i živých vesnic je kladen zvláštní důraz vzhledem k jejich symbolice, ale i surovinové využitelnosti a léčitelství (Sacred trees: a ritual and profane relation between tree and village in Niokolo-Koba National Park, Senegal).

V příštích letech se tým do Senegalu bude vracet a pokračovat ve výzkumu zaniklých vesnic, v antropologickém poznávání místních tradic a ve sledování procesů zdejšího přírodního prostředí.

Tereza Majerovičová

Řešitel:

  • LAPE, Přírodovědecká fakulta
  • Archeologický ústav, Filozofická fakulta

Fotografie z výzkumu

Ochrid, Severní Makedonie

Archeobotanická letní škola má již delší tradici. Jejím hlavním smyslem je spojení přírodovědy s archeologií, speciálně s obory archeobotaniky. V tomto duchu jsou studenti botaniky a archeologie obou fakult (PřF a FF JČU) trénovaní přímo v rámci několika výzkumných projektů, v tomto případě v rámci Frontier Studies .

Frontier Studies je mezinárodní výzkumný project, zaměřený na město Ochrid a jeho okolní krajinu a prostředí. Je situován na severní břeh stejnojmenného jezera v hraniční oblasti Albánie a Severní Makedonie. Od doby zahájení v roce 2017 bylo výzkumné úsilí definováno spoluprácí mezi Univerzitou Karlovou v Praze (Marek Verčík, ÚKAR FF UK) a Archeologickým muzeem ve Skopje (Pero Ardjanljev), od roku 2019 také s Českou geologickou službou (Jan Hošek) a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích (LAPE). Cílem první výzkumné sezóny, podpořené konáním letní školy archeobotaniky JČU, byl extenzivní terénní průzkum historické krajiny a výzkum dynamiky sídelních struktur regionu, zachycených ve vývojovém sledu.

Úkolem letní archeobotanické školy v tomto projektu je získat a poskytnout především archeobotanická data, sloužící k vysvětlení krajinně ekologických otázek, soustředěných na historická mikroprostředí, zajímavá pro popis vegetace v jednotlivých fázích vývoje pravěkého a starověkého osídlení. Specifickým cílem je take vytvoření referenční database pro další rekonstrukce.

V prvním roce projektu se účastníci letní školy podíleli na testování několika lokalit (Trebeniste, Grasinca I/II, Daljan, Gorno Lakocerej- Tri topoli, Bobansko ezero) a to prostřednictvím geologických sond bagrem nebo vrtnou soupravou. Byly vzorkovány tyto čtyři locality. Vzorky byly podrobeny analýze rostlinných makrozbytků, dřeva a uhlíků, radioarbonovému datováním AMS, analýze pylu a dalším metodám…

Už nyní poskytly analýzy zajímavé výsledky. Nejenom jsme překvapení přítomností nákolního sídliště z Grašnice (z doby pozdní antiky), ale především evidencí organické vrstvy z mladší doby bronzové na bázi geologické sondy, jejíž existence pod mocným jezerním sedimentem svědčí o významné tektonické události. Analýzy, které se provádějí, potvrzují datování keramických fragment do závěru mladší doby bronzové. Také však zachycují stav krajiny v závěru prehistorické periody, kdy bylo centrální sídliště v Ochridu obklopenou vodou jezera a pobřežních lagun.

Všichni se těšíme na další výzkumnou sezónu.

Nevenka Atanasoska – Jaromír Beneš

Řešitel:

  • LAPE, Přírodovědecká fakulta v Českých Budějovicích (JČU IP 36 2019-20)

Fotografie z výzkumu

Archeobotanika neolitického tellu Vrbjanska Čuka

V letech 2016-2018 se pracovníci LAPE a studenti PřF a FF účastnili archeologického výzkumu sídliště (tellu) Vrbjanska Čuka v Pelagonii (Severní Makedonie), ve spolupráci s Centrem pro výzkum pravěku Skopje, s Ústavem pro ochranu kulturního dědictví Prilep a s Institutem pro starou slovanskou kulturu Prilep. Na lokalitě se nachází bohaté archeologické vrstvy z období neolitu, starověku a raného středověku.

Předmětem archeobotanického vzorkování byly převážně vrstvy podlah, vnitřní struktury a kamenné artefakty z budovy datované do období neolitu (v tomto případě kolem 5800 př. Kr.). Analýzy mají za cíl přispět k poznání ekonomických zvyklostí prvních zemědělců v této oblasti, která je mj. důležitá z hlediska porozumění adaptacím zemědělství na cestě z Blízkého východu do kontinentální Evropy. Po tři sezóny účastníci Letní archeobotanické školy spolu s makedonskými kolegy vzorkovali, plavili a třídili získaný materiál, jež byl podroben analýze rostlinných makrozbytků, uhlíků, škrobových zrn, fytolitů a malakofauny (ve spolupráci s L. Juřičkovou, PřF UK Praha).

Dosavadní publikované výsledky výzkumu přinesly informace o širokém spektru užitkových rostlin i druhů doprovázející jejich pěstování (a řady dalších botanických druhů), fytolitová analýza poskytla doklady o zpracovávání obilí a manipulaci s rostlinným materiálem na sídlišti. Složení malakofauny do určité míry umožňuje i rekonstrukci přírodních podmínek na nalezišti a v blízkém okolí. Kvůli značnému narušení nejstarších vrstev jsou však tyto výsledky pravděpodobně zkresleny a vypovídají o skladbě rostlin pěstovaných ve zmiňovaných mladších obdobích. Analýzy nyní pokračují na materiálu z neolitických kontextů. Především se soustředíme na nově odkryté struktury, u kterých se předpokládá, že byly využívány pro skladování obilovin či přípravu rostlinné potravy.

 

Stránka sídliště:

www.vrbjanska.cip-cpr.org

Publikace archeobotaniky:

www.iansa.eu

Ochrana pozůstatků plužin

Projekt na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity (NAKI II) se věnuje problematice historických plužin na území České republiky. Hlavním řešitelem grantu je Česká zemědělská univerzita v Praze.

Projekt má za cíl poskytnout informace a vyvinout metody a nástroje směřující k ochraně historických plužin, neboť patří k nejcennějších, ale také k nejopomíjenějším historickým kulturním elementům na našem území.

Jedním z cílů tohoto projektu je poskytnout celorepublikové mapové podklady. V jednotlivých krajích po celé ČR probíhá vektorové mapování všech dochovaných pozůstatků historických plužin, které je zaměřeno na identifikaci dochovaných pozůstatků krajinné struktury historických plužin, jejich typizaci a analýzu relevantních atributů (např. výměra segmentu, land-use, rytmus, celistvost a srůstání mezí, …). Podkladem pro analýzy jsou mapy stabilního katastru, ZABAGED, současné ortofotosnímky a snímky digitálního modelu reliéfu (LIDAR). Mapovány jsou struktury se třemi a vice dochovanými mezními pásy, které se nacházejí v otevřené krajině. Do projektu nejsou zahrnuty relikty v lesních terénech z důvodu zvláštního metodického přístupu.

Součástí projektu je i získání detailních archeologických a paleoekologických informací, které zahrnují datování a popis stavebního a funkčního charakteru vybraného mezního pásu. Rovněž je do projektu zahrnuta reskonstrukce a zachycení dynamiky vývoje vegetačního krytu na základě pylové analýzy u vybraných polních systémů. Celkem bylo do projektu vybráno pět plužinových systémů, které reprezentují různé typy krajin v ČR (nížiny, pahorkatiny, horská prostředí). Mezi vybrané systémy patří Malonín na Šumavě, Valštejn v Nízkém Jeseníku, Oblík v Českém Středohoří, Rokštejn na Vysočině a Debrné v Krkonoších.

Řešitel:

  • ČZU Praha

Spoluřešitel:

  • LAPE, JU Č. Budějovice

Více informací o projektu na stránkách ČZU Praha

  • Více informací lze nalézt na stránkách České zemědělské univerzity v Praze, řešitele projektu
Zvířata ve středověkém městě

Projekt se soustředí na spojitost způsobu chovu zvířat, včetně jejich hospodářského významu, a potravního chování lidí, kteří žili v českých městech v období vrcholného středověku (13.–15. století). Projekt kombinuje archeozoologickou analýzu s analýzou stabilních izotopů, archeologií a historií.

Výživu člověka ve středověkém městě (13.-15.století), jeho vztah ke zvířatům a některé znaky živočišné výroby lze rekonstruovat s pomocí výsledků archeozoologické analýzy zvířecích kostí a zubů a analýzy některých stabilních izotopů (uhlíku, dusíku a kyslíku). K významným rezervoárům pozůstatků zvířat patří archeologicky zkoumané odpadní objekty v městském prostředí. Systematické studium zvířecího kosterního materiálu a propojení získaných dat z více souborů přináší ucelenější informace, např. o druhové diverzitě nebo distribuci zvířat. Na užitkové zaměření chovu zvířat lze usuzovat z porážkových distribucí. Provázáním výsledků porážkového věku zvířat, sezonality, výživy a režimu krmení lze přiblížit strategii chovu zvířat a načasování zemědělských aktivit během roku.

Do projektu jsou zapojeni:

  • Lenka Kovačiková
  • Olga Trojánková
  • Petr Meduna
  • Petr Starec
  • Monika Opelková

Hospodářská zvířata jako indikátor socioekonomických změn ve středověké Praze

Tým z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie PřF JČU pod vedením Lenky Kovačikové zveřejnil v jednom z nejlépe hodnocených mezinárodních časopisů Archaeological and Anthropological Sciences studii, zabývající se izotopovým signálem v kostech domácích zvířat z archeologických nálezů středověkých pražských měst.

Kontinuální vývoj osídlení Prahy od 9. do 14. století představuje výzvu pro sledování změn v chovu zvířat v období raného a vrcholného středověku. Jak ale takové téma uchopit? Jednou z možností je podívat se detailně na zuby zvířat nalezené při archeologických výzkumech a jejich izotopové složení.

Z již dříve shromážděných archeozoologických dat vyplývá, že se na počátku vrcholného středověku – ve 13. století změnilo spotřební chování obyvatel Prahy. Odrazila se ale tato změna, která je přičítána rozsáhlejší středověké socioekonomické transformaci, také v chovu hospodářských zvířat?

Výsledky analýzy stabilních izotopů uhlíku (δ13C) a dusíku (δ15N) obsažených v kolagenu kořenů zubů skotu, prasat domácích, ovcí a koz z osteologických souborů ze tří různých částí Prahy (Malá Strana, Pražský hrad a Staré Město) naznačují, že se středověká transformace projevila v hospodaření se zvířaty, v čase se proměnil management chovu a režim krmení. Raně středověký model spočívající v extenzivním chovu zvířat na úrovni menších usedlostí v pražské aglomerace přerostl v pokročilejší systém zásobování města dobytkem odjinud, např. prostřednictvím trhů. Nárůst hodnot δ15N v zubech prasat vypovídá nejen o změně přijímaného krmiva, ale také o postupném přesunu prasat z krajiny do chlévů. Izotopové změny v zubním kolagenu vrcholně středověkého skotu, mohou ve srovnání s předchozím obdobím signalizovat změny v zemědělsky využívané krajině, např. intenzivnější hnojení pastvin a polí.

Lenka Kovačiková a její kolegové z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Muzea hlavního města Prahy a Archeologického ústavu AV ČR v Praze, v.v.i. se zabývají významem zvířat v ekonomice středověkých měst, a to v rámci projektu GA ČR 18-10003S – Zvířata ve středověkém městě. Archeozoologie a analýza stabilních izotopů.

Kovačiková, L., Trojánková, O., Starec, P., Meduna, P., Limburský, P. 2020. Livestock as an indicator of socioeconomic changes in Medieval Prague (Czech Republic). Archaeological and Anthropological Sciences 12,  https://doi.org/10.1007/s12520-020-01229-5

 

Abusír - Egypt

V dubnu 2007 pracovala v Egyptě dvojice pracovníků Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Jaromír Beneš a Jan Novák. Pod vedením egyptologa Miroslava Bárty z Českého egyptologického ústavu FF UK Praha a s geology Geologického ústavu AV ČR Praha Václavem Cílkem a Lenkou Lisou zkoumali na okraji pyramidových polí pomocí průzkumných sondáží břeh zaniklého abusírského jezera. Práce proběhly v rámci řešení úkolů vědecko-výzkumného záměru "Výzkum civilizace starého Egypta", jehož je Český egyptologický ústav nositelem (vedoucí prof. Miroslav Verner). Vědecký program je rovněž podpořen výzkumným záměrem „Vznik a vývoj biodiverzity“ jehož nositelem je Biologická fakulta JU. Účast členů LAPE na expedici měla heuristickou roli: v této fázi výzkumu bylo třeba získat co nejvíce terénních informací a vzorků.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích uzavřela s Univerzitou Karlovou, zastoupenou Českým egyptologickým ústavem FF UK Praha smlouvu o spolupráci na léta 2006-2011. Spolupráci zajišťuje Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie BF JU, jejímž úkolem bylo také doporučit a připravit vybavení polní paleoekologické laboratoře. Hlavním tématem výzkumné spolupráce je vývoj krajiny v oblasti Abusíru, vycházející z plánovaných analýz rostlinných zbytků z geologických sedimentů a z usazenin zaniklých vodních nádrží v oblasti pyramidových polí. Plocha zaniklého abusírského jezera tvořila ve starověku předěl mezi pyramidovým polem, reprezentujícím svět mrtvých a starověkým městem Memfis, jehož pozůstatky dodnes leží z velké části neprozkoumány v nivě Nilu jihovýchodně od pyramidových polí Abusíru a Sakkáry.

Proč je vodní nádrž, ať byl její původ jakýkoliv, tolik důležitá? Voda a vodní plocha hrála v životě starých Egypťanů mimořádnou roli. V oblasti královského pohřebiště oddělovala svět živých a mrtvých, faraónové byli přepravováni k místům posledního odpočinku na lodích. Poznat charakter zaniklého vodního prostředí je proto velmi důležité. Sedimenty navíc obsahují důležité bioarcheologické informace, které je třeba důkladně analyzovat.

Terénním sondováním, které bylo situováno v terénu na rozhraní pouště a říční nivy, byla získána série významných poznatků o vývoji zdejšího terénu a vzorky geologického a bioarcheologického materiálu, důležité pro rekonstrukci zdejší krajiny ve starověku. Bylo například zjištěno, že vodní plocha byla napájena nejen sezónními záplavami Nilu, ale významně také levobřežními přítoky řeky, které dnes tvoří vyschlá pouštní údolí. V různých hloubkách byly také zachyceny archeologické objekty, postavené v několika případech ze sušených cihel, jejichž hmota poskytla cenné přírodovědné vzorky, které umožňují speciální typy analýz, na jejichž základě může být sestaveno svědectví o proměnách zdejší krajiny ve starověku.

Spolupráce v oblasti výzkumu Abusírského jezera bude pokračovat zpracováním velkého množství vzorků, které byly v průběhu terénních prací získány. Je třeba zdůraznit, že paleoekologický výzkum přírodního zázemí královské nekropole v Abusíru je na samém počátku. První výsledky lze očekávat na konci tohoto roku.

Fotografie z výzkumu

Bioarcheologie jižních Čech

Řešitelé projektu se snaží o navázání, případně prohloubení spolupráce s archeologickými pracovišti jihočeských muzeí s cílem revize a analýzy zde uloženého bioarcheologického materiálu a publikování získaných poznatků. Projekt, který staví především na mezioborové spolupráci (antrakologie, makrozbytková analýza, dendrochronologie, paleoparazitologie, palynologie, archeozoologie atd.), se snaží poukázat na to, že jižní Čechy představují vhodné prostředí pro uplatňování a rozvoj environmentálně-archeologických metod. Na jihočeských archeologických výzkumech je vyvíjena metodika vzorkování různých typů kontextů pro bioarcheologické analýzy, která je aplikovatelná nejen v regionálním měřítku. Při realizaci projektu, kterého se účastní převážně studenti magisterských a doktorských oborů z Jihočeské univerzity, je kladem důraz např. na sledování interakcí člověka a krajiny v minulosti (od pravěku po novověk), podchycení regionálních specifik v rostlinné a živočišné produkci, odhalování změn v krajině (např. důsledky odlesňování, šíření zemědělství), přiblížení zdravotního stavu lidí a zvířat, odhalení preferencí ve využívání dřeva atd.

Spolupracující instituce:

  • Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích
  • Prácheňské muzeum v Písku
  • Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích
  • Prachatické muzeum
  • Milevské muzeum
  • Katedra archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni
  • Západočeské muzeum v Plzni

Řešitelský tým:

  • Doc. PhDr. Jaromír Beneš, Ph.D. (hlavní řešitel)
  • Mgr. Tereza Šálková
  • Mgr. Kateřina Kodýdková
  • Mgr. Veronika Roubová
  • Mgr. Jitka Kosňovská
  • Bc. Michaela Divišová
  • Bc. Eva Myšková
  • Bc. Eva Stehlíková
  • Bc. Adéla Novotná

Spolupracovníci:

  • Ing. Lenka Kovačiková, Ph.D.
  • Mgr. Veronika Komárková
  • RNDr. Jan Novák, Ph.D.

Prezentace projektu na setkáních a konferencích (výběr)

  • Houfková, P., Pták, M., Jiřík, J., Baudyšová, J., Bešta, T., Komárková, V., Kodýdková, K., Vaněček, Z., Stehlíková, E., Majer, A., Beneš, J., Divišová, M. and Šálková, T. 2013. Archeobotanical evidence of human impact within the area of Pisecke mountains, Czech Republic. 16th Conference of the International Work Group for Palaeoethnobotany, 17-21.6.2013, Soluň, Řecko.
  • Kodýdková, K., Beneš, J., Frolík, J., Musil, J., Kozáková, R., Bartošová, L., Baloghová, R. and Kovačiková, L. 2013. Multi-proxy analysis of cesspit 938 from Chrudim, Czech Republic: dynamics of archaeobotanical and environmental record reflected in deep cesspit infill stratigraphy (14th – 18th century). 16th Conference of the International Work Group for Palaeoethnobotany, 17-21.6.2013, Soluň, Řecko.
  • Preusz, M., Beneš, J., Kočár, P., Kovačiková, L. 2013. What they ate, what they drank and of what? Look on daily life of the early modern burgess household in Český Krumlov town (Czech Republic). 19th EAA European Association of Archaeologists, 4.-8.9.2013, Plzeň, Česká republika.
  • Hlásek, D., Chvojka, O., Šálková, T., Kovačiková, L., Menšík, P. and Netolický, P. 2013. Evidence for Increase in Social Complexity in the Early Bronze Age in South Bohemia – Case study: The Vrcovice Hillfort 19th EAA European Association of Archaeologists, 4.-8.9.2013, Plzeň, Česká republika. Chvojka, O., Šálková, T., Zavřel, P. 2013. Archäobotanische Untersuchungen in vorgeschichtlichen Siedlungen Südböhmens. Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen/Oberösterreich, 19-22.6.2013, Kostenz, Německo.
  • Pták, M., Stehlíková, E., Koppová, E., Fröhlich, J., Šálková, T., Jiřík, J. 2013. Attemp to dendrochronological dating of the medieval gold-ore processing mill founded in Stará Pazderna location, Písek. Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen/ Oberösterreich, 19-22.6.2013, Kostenz, Německo. Uhrová, K., Houfková, K., Beneš, J. 2013. Late glacial vegetation development of the South Bohemian Basin (Czech Republic). 9th International Pollen Monitoring Programm (PMP) Meeting, 26.-30.8.2013, Praha, Česká republika.
Březnice

Sídliště z mladší doby bronzové (HaA2) v katastru obce Březnice se nachází na hřbetu nápadného návrší, ve výhodné strategické poloze, převýšení nad okolní terén se pohybuje kolem 30 m.

Hlubokou orbou narušené sídliště objevili při povrchových sběrech v srpnu 2005 J. Beneš, J. Boček, J. Ernekr z Bechyně, od té doby na narušovaném sídlišti probíhají každoročně záchranné výzkumy Jihočeského muzea v českých Budějovicích a následně formou letních praxí výzkumy Archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity.

Na sídlišti bylo zachyceno několik typů objektů (běžné sídlištní a zásobní jámy, soujámí, kůlové jamky, pícky), typickými objekty jsou tzv. žlaby, tj. objekty lineárního tvaru, orientované ve směru severjih. žlaby jsou naplněny velkým množstvím keramiky, většinou přepálené, hliněnými závažími a kamennými artefakty. Objekty tohoto typu jsou typické pro mladší a pozdní dobu bronzovou v jižních a západních čechách, Rakousku a jihovýchodním Německu.

Z objektů byly odebírány vzorky ze všech výplní, a to systematicky z různých částí daného objektu. Vzorky byly proplaveny flotační metodou, v prvních letech výzkumu ručně, od roku 2007 pomocí plavičky typu Ankara. Především ve žlabech je viditelně velmi vysoká koncentrace makrozbytků užitkových rostlin.

Z makrozbytků užitkových rostlin převládá proso a ječmen, doložena byla i pšenice setá, dvouzrnka, špalda a jednozrnka, čočka, hrách a bob. Mezi makrozbytky plevelů/ruderálů převládá merlík bílý, opletka obecná a ptačinec prostřední.

Na základě dosud provedených analýz lze částečně rekonstruovat potravní strategie hospodářské jednotky, která zkoumaný areál v mladší době bronzové využívala. V rámci samotného sídliště je možné interpretovat výplně jednotlivých objektů a funkčně odlišné zny zkoumaného areálu.

Dálkový obchod

Řešitelský tým: Michal Preusz, Jaromír Beneš

Studium obchodních sítí s rostlinnými taxony v historických epochách představuje jedno z klíčových výzkumných témat Centra studia člověka a rostlin Evropy a severní Afriky doby poledové – PAPAVER. Smyslem je komparativní optikou globální historické archeologie a archeobotaniky studovat transfer vybraných rostlinných taxonů v širokém geografickém gradientu od Asie přes Afriku po Evropu v raném novověku (ca. 1500 – 1800 po Kr.). Cílem je sledovat dvě základní roviny globálního obchodu v raném novověku: 1 – produkci a globální transfery; 2 – lokální spotřebu.

Přičemž v teoretické rovině globalizací rozumíme raně novověký proces rozšiřování kulturních elementů po celém světě, a to nejen artefaktů, ale i ekofaktů! Podle historických archeologů globalizace souvisí se začátkem evropské expanze v 15. století, při níž šlo o cílenou expanzi moci a vytváření nového ekonomického systému, který inkorporoval nestejné, klientelské sociální vztahy obvykle organizované kolem materiální kultury, artefaktů nebo ekofaktů. Obchodní spojení jednoho místa s druhým (jádro – periferie, resp. semiperiferie) mají kořeny v rozvinuté evropské ekonomice, tudíž mohly inkoroporovat množství osobních závislostí a začít s velkoobchodní kulturní výměnou mezi kontinenty.

Lokální spotřebu naopak vnímáme v kontextu zrodu raně novověké společnosti, v níž z ekonomického hlediska producenti zásobovaly zbožím konzumenty. To bylo příznačné pro merkantilismus, později kapitalismus. Oba aspekty, které úzce souvisí s vytvářením globálních obchodních sítí nám dovolují porozumět proměnám evropského sociálního a kulturního systému na počátku novověku, neboť obchod do značné míry strukturoval každodenní život a ovlivňoval konkrétní spotřebitele. Proto archeologické a archeobotanické nálezy jako produkt konkrétních historických aktérů zrcadlí pronikání cizokrajinných rostlin do každodenního života evropské raně novověké společnosti, resp. složitý vztah mezi exotickou jiností a domácím stereotypem.

 

Současná témata:

  • Globální obchod s kořením:
    První část výzkumu je zaměřena na transfer koření, jež podněcovalo chuťovou smyslnost konzumentů v Evropě a představovalo nejvýznamnější obchodní artikl ve sledovaném prostoru a období. Všímá si komplikovaných cest koření z indických plantáží až na evropské jídelní stoly. Umě kombinuje konkrétní archeobotanické nálezy rostlinných makrozbytků koření s archeologickými výsledky (např. potopené lodě, odpadní vrstvy) a historickými daty (např. mapy, kosmografie, kroniky, herbáře). Směřuje ke komplexnímu poznání konkrétních praktik v pěstování koření, sledování dálkových tras, přístavů a tržních center, specializaci obchodníků, až po dristribuci luxusního zboží mezi evropské spotřebitele.
  • Exotické rostliny v souborech ze středoevropských lokalit (Česká republika)
    Druhým specifickým tématem je výzkum zastoupení exotických rostlin ve středověkých a raně novověkých odpadních vrstvách, které zrcadlí pronikání exotických rostlinných taxonů mezi nejširší vrstvy společnosti v centrální Evropě, resp. na území České republiky. Skromným příkladem je:
    Historicko-archeologický výzkum měšťanského domu č. 55 na Latránu v Českém Krumlově
    Jihočeské město Český Krumlov, které patří mezi renesanční a barokní klenoty ČR a je zařazeno na seznam památek UNESCO, překvapivě patří z archeobotanického úhlu pohledu mezi minimálně poznané lokality. Proto se důležitým cílem komplexního historicko-archeologického studia zásypu studny městského domu č. 55 na Latránu stala detailní analýza rostlinných makrozbytků, která prezentovala nejen široké spektrum lokálních rostlinných taxonů, ale i některé exotické druhy (Preusz – Beneš – Kočár 2014). Mezi nejzajímavější patří nález makrozbytků tykve obecné „Cucurbita pepo“. Přestože se jedná o jednu z nejstarších kulturních rostlin na světě, do Evropy se poprvé dostala ze střední Ameriky v době velkých zámořských objevů. Exemplář z Českého Krumlova je terpve třetím dokladem průniku tykve na hodovní stoly měšťanských domácností v Čechách a na Moravě. Vedle Českého Krumlova byla tykev evidována v raně novověkých odpadních vrstvách jímky z Kanovnické ulice v Praze (Čulíková 2008) a studně bratrského sboru v Ivančicích u Brna (Opravil 1985).

Shrnutí:

Historická archeologie globálních obchodních sítí s rostlinnými taxony umožňuje porozumět systému moderního světa, který vznikal od 16. století a do značné míry ovlivňuje současnost. Tento systém má tři základní pilíře. Prvním je rychle rozvíjející se ekonomie, v podobě merkantilismu a kapitalismu. Za druhé jde o vznik supervelmocí, které začaly vyznávat expanzivní světovou politiku a kolonizaci. Nakonec je to nový sociální vztah mezi producentem a spotřebitelem. Archeologické, resp. archeobotanické nálezy exotických rostlinných taxonů v tomto kontextu se nestávají pouze ryze lokálním aspektem, ale dostávají globální rozměr, který ovlivnil společnost a kulturu v raném novověku.

 

Domica

V roce 2008 jsme byli osloveni kolegy Václavem Krištůfkem a Danou Elhottovou z Ústavu půdní biologie AV ČR České Budějovice, aby se Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie PřF JU (Jaromír Beneš, Jan Novák) ve spolupráci s Katedrou fyziologie rostlin PřF (Jiří Šantrůček), Botanickým ústavem AV ČR Průhonice (Helena Svitavská-Svobodová) a Ústavem systémové biologie a ekologie (Kateřina Křováková) zabývala paleoekologickým využitím jedinečné kupy tisíc let starého netopýřího guana v jeskyni Domica ve Slovenském krasu.V podmínkách jeskyně si obsah trusu zachovává svoji strukturu i po více než tisíci letech díky nízkému pH (3,2) a extrémně vysokému obsahu těžkých kovů (Pb, Cu, Hg a další). V tomto prostředí jsou mikroorganismy málo aktivní a díky tomu se trus nerozkládá a hromadí se do kupy dnes více než jeden metr vysoké a tři až čtyři metry široké.

Podle současných poznatků je v profilu sedimentu zachycen vývoj okolní krajiny od doby Velkomoravské říše do současnosti. Předběžné vzorkování a jeho pyloanalytický a izotopový rozbor naznačilo závažné změny krajiny počínaje vlhkou fází raného středověku, přes středověké klimatické optimum, malou dobu ledovou až současnost. V prvních květnových dnech 2009 provedli J. Novák a autoři tohoto sdělení odběr nového profilu přímo v jeskyni. Slibujeme si od nových vzorků podstatné zpřesnění dosavadních výsledků, především zachycení kontinuálního vývoje.

Mimo „jeskynní“ aktivitu se nám během pobytu ve Slovenském krasu podařilo najít a odvrtat holocénní profil v otevřené krajině v nepříliš od Domice vzdáleném údolí. Pokud bude jeho paleoekologická analýza úspěšná, budeme mít jedinečnou možnost srovnání vývoje v otevřené krajině Slovenského krasu a záznamu, reflektovaného v potravním řetězci netopýrů v Domici. Jeskyně Domica se proslavila nálezy neolitického osídlení bukovohorské kultury (cca 5. tisíc let BC). Během našeho pobytu v podzemí se nám podařilo navzorkovat i vrstvy související s neolitickým osídlením.

Černiš

Několik kilometrů od historického centra Českých Budějovic se rozprostírá přírodní rezervace Vrbenské rybníky, která je mimo jiné unikátní výskytem rozsáhlých mokřadních olšin. Tento biotop je nejvíce zastoupen na jižním břehu největšího z přítomných rybníků nazývaného Černiš. Organické sedimenty vyskytující se na tomto území nabízejí vysoký potenciál pro zachování pylových zrn a spór, proto zde byl v září roku 2010 odebrán půdní profil určený k palynologickému zpracování v rámci bakalářské práce Kristiny Uhrové pod vedením Petry Houfkové. Pylová analýza byla podpořena radiokarbonovými daty, měřením obsahu organického uhlíku a geochemickou analýzou. K výzkumu bude dále připojena analýza rostlinných makrozbytků (Jitka Kosňovská), uhlíků (Jan Novák) a rozsivek (Jan Bešta).

Na základě radiokarbonových dat bylo zjištěno, že kontinuální vývoj vegetace na dané lokalitě je zachycen od doby pozdního glaciálu, samotná báze profilu je datována do období Allerödu. Část sedimentu odpovídající holocénu, která následuje po Preboreálu, však chybí díky přítomnosti stratigrafického hiátu. Nasedající část profilu poté zachycuje subrecentní pylové spektrum. Obdobný problém může být pozorován i na jiných lokalitách v jižních Čechách.

Hornomoravský úval

doba trvání grantu: 4 roky (2013-2016)
řešitel: RNDr. Jan Novák Ph.D.

členové týmu:

Mgr. Petra Houfková, Mgr. Vojtěch Abrahám, Mgr. Petr Kočár, Mgr. Tomáš Bešta, Mgr. Alexandra Bernardová

spolupracovníci:

Mgr.Libor Petr Ph.D., Mgr. Zděnek Vaněček, Kristina Uhrová

 

Holocenní vývoj vegetace evropských nížin je ovlivněn interakcí přírodních a kulturních procesů. Hornomoravský úval je jednou z klíčových nížin ve střední Evropě. Tento biogeografický koridor umožnil šíření organismu z jižních refugií do České republiky, dále do Polska a také brzký příchod neolitického zemědělství. Projektu se snaží odhalit hlavní příčiny, které vedly k tvorbě krajinné mozaiky, za využití multi-proxy paleoenviromentálních analýz. Hornomoravský úval je naším týmem dlouhodobě studován. Valná většina našich studii doposud nebyla publikována. Tyto studie tvoří základ řešeného projektu. Vývoj vegetace na regionální úrovni bude získán REVEALS kalibrací výsledku pylové analýzy. V druhém kroku bude kombinace výsledku in situ metod (makrozbytky, uhlíky a zbytky dřev) porovnána na lokální úrovni s LOVE kalibrací pylového záznamu. Pozornost je také věnována změnám vodního prostředí v minulosti, které bude rekonstruováno pomocí rozsivkových transferových funkcí. Modely osídlení území budou vytvořeny na základe archeologických dat.

cíle projektu:

  • Objektivní interpretace výsledků velkého množství již provedených archeobotanických analýz
  • Modelování a rekonstrukce holocenní dynamiky vegetace regionu
  • Syntéza a interpretace paleoenvironmentálních a archeologických dat
  • Posouzení vývoje vegetace regionu ve vztahu k panonské nížině

 

Hrdlovka

Více o projektu Hrdlovka

V rámci projektu, jehož držitelem je Archeologický ústav FF JU, provádí LAPE (archeozooložka Ing. Lenka Kovačiková, Ph.D.) analýzu zvířecích kostí vyzvednutých z výplní neolitických objektů. Ačkoliv se archeozoologická analýza potýká s vyšším stupněm poškození osteologického materiálu, soustředí se nejen na odhalení tafonomických rozdílů mezi podsoubory z jednotlivých objektů, ale i interpretaci druhového zastoupení, distribuci anatomie, věku, pohlaví apod. Cílem rozboru širokého spektra dat plynoucích z determinace, je nejen ukázat jaká byla subsistenční strategie obyvatel Hrdlovky, ale i to, do jaké míry byli v různých fázích osídlení hospodářsky soběstační, zda využívali ke kompletaci stravy živočišného původu lovená zvířata nebo jiné druhy, např. ptáky, ryby apod. Cenný zdroj informací poskytuje také studium nástrojů vyrobených z kostí nebo komparace hlavních parametrů živočišné produkce v Hrdlovce v kontextu dalších nalezišť situovaných v severozápadních Čechách (např. Vchynice, Hrobčice).

Mělník

Alexandra Bernardová - Lenka Kovačiková - Petr Meduna - Jan Novák -  Alena Veselá

V roce 2009 prováděl Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. s Regionálním muzeem Mělník a ve spolupráci s Laboratoří archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích záchranný archeologický výzkum při akcích „Revitalizaci města Mělník“ a výstavbě napojení přístavu na silnici I/16.

Jednalo se o plánovaný záchranný archeologický výzkum, který je co do velikosti jednou z prostorově nejrozsáhlejších archeologických sond na území hradiště a města na území Čech v posledních 50-ti letech. Jeho velikost je možné srovnat snad pouze s obdobným výzkumem prováděným na Pražském hradě v meziválečném období, či s odkrýváním velkomoravských hradišť na jižní Moravě v 50. letech minulého století.

Nejzajímavější částí výstavby nové kanalizace po archeologické stránce byl úsek v České ulici, v oblasti vstupní boční brány a původních hradeb. Část odkryté a zkoumané plochy v horní vrstvě obsahoval nejstarší opukovou kanalizační stoku. Pod ní pak byl zachycen neporušený úsek fortifikačního systému v rozsahu asi 1,4 x 18,3 m a do hloubky cca 3 m.  Zde se nám podařilo zachytit hradební fortifikaci ze 14. -15. století – příkop zasypaný převážně novověkým materiálem z období od 17. století dále, parkán porušený částečně novou kanalizací z druhé poloviny 20. století a tarasem u přístupové cesty k České ulici, hradební systém především z 9. století, sídlištní objekt z téže doby a kamenný půdorys vrcholně středověké fortny (tzv. Luční brána) v parkánové linii opevnění.

Díky záchrannému archeologickému výzkumu v České ulici bylo upřesněno raně středověké osídlení, jehož počátky spadají do 8.-9.st. n. l. V 9. st. n. l. byl Mělník poprvé opevněn hradbou a stal se hradištěm a jeho rozsah byl přibližně 11 hektarů. Vedle archeologických situací (opevnění a příslušné osídlení) jsme získali ze zkoumaného úseku i bohatý botanický a osteologický materiál.

Při výstavbě přípojky silnice I/16 k přístavu Mělník byla část vedená již v dříve porušeném úseku původní výstavbou silnice I/16. Zbývající část byla bohužel prozkoumána jen po úroveň podorničí, protože výstavba silnice nepočítala s hlubší skrývkou.  I přes tento nedostatek, kdy vlastně byly zachyceny v této vrstvě jen nejmladší objekty z převážně raného středověku, bylo objeveno celkem 133 objektů různého převážně hospodářského charakteru. Upřesňuje rozkvět mělnického podhradí, na dnešní Pšovce v pravěku – neolitu i v době od 11. do 13. století, kdy zde byla situována řemeslnická osada, o které máme jen minimální písemnou informaci.  Osada s pravděpodobně již románskou svatyní v okolí potomního raně gotického svatovavřineckého kostela a kláštera končí svou existenci ve 13. století, kdy na mělnickém návrší vzniká královské město.  Ze zachycených sídlištních objektů, především pecí, byl získán vedle keramiky, mazanice, uhlíků i osteologický a botanický materiál.

Podloží Mělnicka je tvořeno křídovými sedimenty, které jsou příhodné pro zachování původní malakofauny. Zachovalé schránky měkkýšů podaly svědectví o využívání lokality v minulosti.

Fosilizované ulity měkkýšů – malakocenózu – tvoří zejména tyto druhy: Truncatellina cylindrica (drobnička válcovitá), Vallonia pulchella (údolníček drobný), V. costata (údolníček žebernatý), a Vertigo pygmea (vrkoč malinký) či Pupilla muscorum (zrnovka mechová). Všechny tyto druhy spadají do stejné ekologické skupiny xerotermních plžů obývající bylinné formace suchých, či mírně vlhkých a teplých stanovišť na nezpevněných vápnitých sedimentech.

Výsledky makrozbytkové analýzy ukázaly hlavní sortiment obilovin pěstovaných v raném středověku. Nejdůležitější obilovinou je pšenice setá a ječmen, velký význam, alespoň v raném středověku, má i proso (Panicum miliaceum) a jeho náhražky, jako je např. bér (Setaria sp). Velmi zajímavé je i spektrum polních plevelů, které dokládá dnes téměř vyhynulé, dříve však hojné druhy jako např. koukol polní (Agrostemma githago), prorostlik okrouhlolistý (Bupleurum rotundifolium), mařinka rolní (Asperula arvensis), chruplavník větší (Polycnemum major).

Cílem makrozbytkové analýzy bylo doložení pěstování vinné révy v raném středověku. Díky nálezu zuhelnatělé pecky vinné révy lze na Mělnicku v raném středověku vinařství předpokládat a svým způsobem to potvrzuje legendu, podle níž zde bylo vinařství založeno svatou Ludmila s Bořivojem na konci 9. století. Výše zmíněné plevele, které se vyskytují často i na vinicích mohou tuto teorii posilovat, nelze je však brát jako přímý důkaz!

Z výsledků antrakologické analýzy je patrná přítomnost dvou odlišných typů vzorků. Méně početné jsou vzorky s druhově pestrou skladbou, které pravděpodobně zachycují charakter neselektivně sbíraného palivového dřeva. Na základě druhové skladby těchto vzorků lze v okolí dřeva v blízkém okolí lokality rekonstruovat přítomnost poměrně intenzivně ovlivňované vegetace s hojnou účastí světlomilných a raně sukcesních dřevin. Pravděpodobně se zde nacházela pestrá mozaika bezlesí, pastvin, porostlin a světlých pařezinově obhospodařovaných doubrav. Na přítomnost blízkého aluvia Labe ukazuje poměrně hojné zastoupení topolu/vrby. Druhým typem vzorků jsou kontexty s výskytem jedné či dvou dřevin (dubu či borovice). Je pravděpodobné, že by se mohlo jednat o destrukce staveb a dřevo těchto dřevin zde bylo použito jako konstrukční materiál. Dřevo používané na konstrukci staveb bylo selektivně vybíráno. Vzhledem k ekologickým charakteristikám blízkého okolí není vyloučené, že docházelo i k importům z širšího okolí Mělníka. Obdobně lze uvažovat i o transportu bukového dřeva.

Z výsledků analýz měkkýších schránek, rostlinných makrozbytků a uhlíků můžeme usuzovat na odlesněnou mozaikovitou krajinu, kde se v těsné blízkosti nalézala jak antropogenně ovlivněná stanoviště, tak stepní enklávy.

Mezolit

Po skončení posledního glaciálního maxima se dramaticky měnily areály mnoha biologických taxonů. Prvotní příčinou byly klimatické změny způsobené proměnami orbitálních parametrů Země. Pro klíčové přechodné období mezi posledním glaciálem a holocénem (zhruba 18 000 až 7000 let před současností) dnes disponujeme solidními globálními paleoklimatickými modely. Co nám však aktuálně chybí, jsou spolehlivé analýzy vlivu příslušných klimatických změn na stanovištní diverzitu, biotu a lidské populace na území kontinentální střední Evropy. Nejnovější poznatky přitom ukazují na mimořádný význam tohoto prostoru pro vývoj biologické a kulturní rozmanitosti celého evropského subkontinentu. V jejich světle je nedostatek spolehlivých a vzájemně konfrontovaných dokladů zvlášť znepokojující. Náš projekt má za cíl tuto mezeru zaplnit. Za tímto účelem navrhujeme široce pojatý mezioborový výzkum paleoekologických záznamů na referenčních lokalitách, které byly předem pečlivě vytipovány na území České Republiky.

Řešitelský tým:

  • Petr Pokorný (hlavní řešitel, Univerzita Karlova v Praze)
  • Jaromír Beneš (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích)
  • Jiří Svoboda (Archeologický ústav AV CR, Brno, v.v.i.)
  • Petr Šída (Západočeská univerzita v Plzni)

Členové řešitelského týmu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích:

  • Alexandra Bernardová, Michaela Divišová, Petra Houfková, Ondřej Chvojka, Jan Novák, Tereza Šálková

Členové řešitelského týmu na Univerzitě Karlově v Praze:

  • Ivan Horáček, Arnošt Šizling, Lucie Juřičková, Jitka Horáčková, Pavla Žáčková, Jindřich Prach, Jan Hošek, Vojen Ložek

Členové řešitelského týmu na Archeologickém ústavu AV ČR, Brno:

  • Martin Novák, Sandra Sázelová

Členové řešitelského týmu na Západočeské univerzitě v Plzni:

  • Marta Moravcová, Dagmar Vokounová-Franzeová
Netolice

Bioarcheologický výzkum byl od počátku součástí sondáží, které byly na hradišti Na Jánu v Netolicích (mocenské centrum jižních Čech od 10. do 13. století) provedeny v letech 2007-2012 jako každoroční několik týdnů trvající letní archeologické praxe studentů Archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity.. Cílem zkoumání maloplošných sond S6-S9 bylo rozšířit poznání o akropoli hradiště a získat stratifikovaný raně středověký materiál, včetně souborů zvířecích kostí, přičemž vyhodnocení osteologického souboru je předmětem zadané bakalářské práce, a rostlinných makrozbytků z proplavených vzorků. V sondě S10 byly nalezeny zbytky raně středověkého až novověkého kostela Sv. Jana Křtitele. Zkoumána byla část interiéru kostela ipohřebiště. Kromě zdokumentovaných kostrových hrobů byly objeveny zvířecí kosti a bylo proplaveno velké množství vzorků ze zásypů hrobů i vrstev uvnitř i vně kostela (získaný soubor rostlinných makrozbytků je zpracováván formou bakalářské práce). Odebírány byly také vzorky pro pylovou analýzu, která je rovněž tématem řešené bakalářské práce. Maloplošné sondy S12, S13 a S14 měly zjistit přítomnost, mocnost a potenciál archeologických situací v prostoru domnělého předhradí hradiště. Z těchto sond byly odebírány vzorky k proplavení i vertikální bloky sedimentu (provedena bude pylová analýza a mikromorfologická analýza). Průběžné výsledky sondáží byly publikovány (např. Beneš – Parkman – Pták – Šálková 2010; Beneš – Pták – Dobisíková – Hojerová – Houfková – Kutílková – Parkman – Šálková – Žďárský 2012).

Referenčním souborem pro hradiště (sídlo elit) je soubor získaný při záchranném archeologickém výzkumu obdobně datované osadynacházející se v prostoru dnešního domu s pečovatelskou službou „Pohoda“ v Netolicích. Srovnání dat z obou výzkumů by mohlo přispět ke studiu paleoekonomiky raně středověké hospodářské jednotky, především k objasnění potravních strategií (struktura pěstovaných obilnin, skladba a užitkovost zvířat, přímé doklady konzumace masa domácích a lovených zvířat apod). Soubor rostlinných makrozbytků a kostí je zpracováván formou bakalářských prací.

Bioarcheologický přístup není uplatňován pouze při výzkumu akropole, přilehlých předhradí a podhradní osadu. V posledních letech byly odebírány také vzorky v bezprostředním i vzdálenějším okolí hradiště, ve snaze zasadit raně středověké osídlení do širšího krajinného kontextu. Provedena tak byla cílená sondáž (kopané sondy a vrty) za účelem odběru vzorků v nivě potoka Rapačov. Profily získané z nivy potoka by mohly pomoci při řešení otázky, jakým způsobem toto raně středověké centrum ovlivňovalo okolní krajinu a zda toto ovlivnění lze registrovat a interpretovat v environmentálním záznamu. Ve vrstvách s příměsí organického materiálu očekáváme zachování informací ve formě pylových zrn a makrozbytků a předpokládáme, že bude možné sledovat změny přírodního prostředí v nejbližším okolí hradiště (např. rozdíly v zemědělské produkci, změny ve struktuře lesa apod.).

 

Národní třída

Místo archeologického výzkumu se nachází v historickém centru Prahy na hranici Starého a Nového Města pražského. Je situováno mezi ulicemi Spálená, Purkyňova, Vladislavova a Charvátova (obr. 1). Konkrétně se jedná o záchranný archeologický výzkum, na jehož ploše se vyskytoval novoměstský domovní blok. Původní měšťanská zástavba zde existovala do konce 70. let 20. století (1979), kdy byla zbourána z důvodu výstavby stanice metra Národní třída. Před výstavbou metra zde byl proveden záchranný archeologický výzkum Olmerovou.

Obrázek 1: Plánek archeologického naleziště, Národní třída, Praha. Žlutě je vyznačeno orientační umístění zkoumaných objektů.
(Zdroj: http://www.archeopraha.cz/index.php?cid=283&lb=a)

Nejstarší částí naleziště je část raně středověké osady Újezdu sv. Martina, která zde byla doložena již v roce 1140. Za vlády Václava I. ve 30. letech 13. století byla osada rozdělena, v té době budovanými, staroměstskými hradbami. Z této osady zde bylo objeveno několik zahloubených objektů a část polozemnice, které jsou keramikou datované do 12. -13. století.

Významným historickým milníkem, pro stavební rozkvět na tomto místě, bylo založení Nového Města pražského českým králem a římským císařem Karlem IV. K založení došlo listinou vydanou v březnu roku 1348.

Se středověkým a raně novověkým stavebním rozkvětem je také třeba spojit, kromě domovní výstavby, několik nadzemních a zahloubených, zděných nebo smíšených konstrukcí hospodářské, respektive sanitární povahy (studny, jímky).

Ve Spálené ulici se nalézaly jedny z nejstarších domů řemeslníků, spolu s Koňským trhem (dnešní Václavské náměstí). Podle historických pramenů byla ulice Kovářská, později Flašnéřská a dnes Spálená ulice centrem zámečníků, kotlářů, nožířů, hřebíčníků, zlatotepců, ale hlavně zde byly kovářské dílny. Tato skutečnost byla podpořena nálezy během archeologického výzkumu, které dokládají každodenní řemeslnou aktivitu tamějších obyvatel. Byly zde nalezeny fragmenty keramických a skleněných nádob, kosti (patřící jak ke kuchyňskému, tak řemeslnému odpadu), nebo stovky hrud strusky (kovolitecká a železářská výroba).

Parazitologicky byly vyšetřeny vzorky celkem z 9 objektů (převážně studny/jímky, dále pak výplně zaniklých staveb).

Celkově, vzorky z této lokality patří mezi bohaté, co se týče druhového složení parazitů (10 druhů), ale ohledně počtu nalezených vajíček patří mezi chudší (tab. 3). Na parazity bylo pozitivních 72 % vzorků. Druhové složení parazitů je srovnatelné se středověkými nalezišti jak z České republiky, tak z jiných evropských zemí.

Tab. 3.Zastoupení parazitů v jednotlivých časových obdobích. Červeně – pozitivní nález.

 

Vajíčka Capillaria sp. z velké pravděpodobnosti svědčí o výskytu hlodavců, u kterých je tento parazit běžný, a jejichž přítomnost ve městech je více než pravděpodobná. Vajíčka tohoto parazita se nacházela téměř ve všech vzorcích. Tento parazit je přenosný na člověka a jiné druhy savců.

Trichuris trichiura a Ascaris sp. jsou paraziti přenášení fekálně alimentární cestou a jsou typičtí pro místa s nízkými hygienickými podmínkami (relativní standart pro středověk).

V případě nálezu vajíček Dicrocoelium dendriticum a Fasciola hepatica mohlo jít buď o pseudoparazitaci způsobenou konzumací např. lučních rostlin nebo mohly být zvířecího původu. Vajíčka druhu Toxocara canis/cati svědčí o přítomnosti psů nebo koček.

Ve vzorcích byly nalezeny dva druhy tasemnic. Vajíčka tasemnice Diphyllobothrium latum jsou pravděpodobně lidského původu a k nakažení obvykle dochází pozřením syrových ryb. Výskyt vajíček tasemnice (Taenia sp.) je v archeologickém materiálu poměrně vzácný a svědčí o konzumaci špatně tepelně zpracovaného masa (hovězí, vepřové). Záznamy o výskytu pocházejí hlavně ze středověkých francouzských nalezišť. Dále byla nalezena vajíčka čeledi Opisthorchiidae a Heterophyidae u nichž nelze rozhodnout, zda jsou lidského či zvířecího původu např. ptáci.

 

Svalbard

Alexandra Bernardová

LAPE je též propojena s Centrem polární ekologie, které již několik sezón pracuje na souostroví Špicberky - v centrální části ostrova Svalbard. Mimo jiných aktivit se zde věnujeme výzkumu vývoje jezer v okolí terénní stanice (Billefjorden, zátoka Petuniabukta) i výzkumu vývoje terestrických ekosystémů (především vznik a vývoj vegetace na mořských terasách).

Většina jezer na ostrově je vcelku mladých, především proto, že se nacházejí na mořských terasách, které byly vyzdviženy nad úroveň moře teprve nedávno. Nicméně nachází se zde i jezera, jeichž stáří sahá dál do minulosti. V současné době máme odebrány profily z ca šesti mladších jezer ( ze středního-mladšího Holocénu), a jeden z jezera Gramaksla, jež vzniklo pravděpodobně již na začátku holocénu, které se začínají postupně zpracovávat.

V LAPE zajišťujeme datování sedimentu,  analýzu rostlinných makrozbytků a pylovou analýzu sedimentu.

Související publikace:

Bernardová A. et Košnar J (2012): What do Holocene Sediments in Petuniabukta, Svalbard reveal? Polish Polar Research 33/4: 329–346.

Klimešová J., Prach K., Bernardová A. (2012): Using available information to assess the potential effects of climate change on vegetation in the High Arctic - North Billjefjorden, central Spitsbergen (Svalbard). Ambio: 41:5 435-445

Santa Severa - Itálie

V září 2013 začala v rámci centra Papaver praktická část spolupráce Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie na archeologickém výzkumu v místě starověkého přístavu Pyrgi, který se nachází v oblasti Santa Severa v italském Laziu. Jde o společný projekt, na kterém se podílí Muzeum moře a starověké námořní plavby a římská univerzita La Sapienza. Muzeum moře v Santa Seveře provádí již řadu let pozemní i podmořský výzkum komplexu přístavu z 6. -5. století. Pracovníci Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie pomáhají v rámci svých stáží v partnerských italských institucích s archeobotanickými analýzami vzácného objektu odpadní studny, kterou objevil podmořský archeolog a ředitel muzea v Santa Seveře Dr. Flavio Enei zhruba 3 metry pod současnou hladinou moře.

Zdejší starověký přístav a etruské město z 6. - 5. století př. n. l. Pyrgi, proslulý nálezem zlatých destiček, které umožnily rozluštit písmo Etrusků, leží ze dvou třetin na mořském pobřeží, ale jeho západní třetinu zaplavilo za 2500 let Středozemní moře. Část obytného areálu města a starověká přístavní zařízení je nutné zkoumat metodami podmořské archeologie. Členové výzkumného centra PAPAVER Veronika Komárková, doktorandka Kateřina Kodýdková, Klára Paclíková a Jaromír Beneš využívají vzácnou příležitost poznat etruské objekty a středomořský rostlinný materiál, který podává svědectví o stravě a návycích starověkých obyvatel Itálie, kteří měli přímé napojení na severoafrické Féničany. Ve spolupráci s odborníky z římské univerzity La Sapienza, se kterou budějovické archeobotaniky pojí řada let spolupráce, sledují kulturní přenosy rostlin mezi středomořskými zeměmi a střední Evropou. Starověký přístav Pyrgi je místo s doloženým kontaktem mezi severní Afrikou a Itálií.

Další lokalitou, kterou náš tým v oblasti Latia z hlediska archeobotaniky zkoumá, je římská vila města Castrum Novum, které se v době římské nacházelo v severní části dnešního města Santa Marinella. Z objektu římské vily byly odebrány vzorky na různé typy archeobotanických analýz.

(text a foto JB)

 

Vladislavský sál

Vladislavský sál Pražského hradu vystavěný v roce 1502 byl reprezentativním místem pro konání královských slavností, hostin a obchodu s cenným zbožím. Během záchranného archeologického výzkumu, který probíhal v rámci rekonstrukce dřevěné podlahy od listopadu 2008 do ledna 2009, byly odhaleny klenební zásypy datované do konce 16. a 17. století. Klenební zásypy představují ojedinělý soubor speciálně selektovaného suchého odpadního materiálu např. sena, dřevěného odpadu, pilin a kuchyňského odpadu zajišťující izolaci. Významný je také vysoký podíl artefaktů a předmětů denní potřeby jako např. dřevěná lžíce, hrací karty, nože, chemické váhy a různé rukopisy aj.

Předmětem archeobotanické analýzy bylo cca 250 m3 organického odpadu, který byl separován dvěma metodami, suchým prosíváním a flotační metodou na plavičce Ankara. Vedle běžných nálezů užitkových rostlin se v 30% vyskytovaly importované exotické druhy, některé dokonce i poprvé ve střední Evropě. Jedná se např. o kávovník (Coffea arabica), rohovník (Ceratonia siliqua) a podzemnici (Arachis hypogaea), v jejímž případě se jedná dokonce o první nález v Evropě vůbec. Všechny tyto nálezy byly separovány metodou suchého prosevu určené k zachycení velkých rostlinných makrozbytků, v tomto případě hlavně skořápek ořešáku a lískových ořechů, švestek, třešní, vína aj. Vzácněji byly zachyceny druhy jako olivovník (Olea europaea), mandloň (Amygdalus communis), kaštanovník (Castanea sativa), pistácie (Pistacia vera), citrusy (Citrus sp.), muškátovník (Myristica fragrans) a zimostráz (Buxus sempervirens). Kolekce rostlinných makrozbytků, zachycené flotační metodou odpovídá běžné skladbě raně novověkých souborů užitkových rostlin s výraznou složkou importovaných plodin.

Přestože makrozbytkové analýzy stále probíhají, na dosavadních výsledcích již můžeme hodnotit postavení Pražského hradu na přelomu 16. a 17. století jako významného centra obchodu a kultury. Díky množství luxusního importovaného zboží má Pražský hrad svůj specifický charakter vyššího sociálního prostředí, které bylo tímto způsobem identifikováno i na řadě dalších míst Pražského hradu a jeho nejbližšího okolí.

 

Ukázka nálezů rostlinných makrozbytků z klenebního zásypu datovaných do konce 16. a 17. století: 1.: muškátovník (Myristica fragrans), 2.: kaštanovník (Castanea sativa), 3.:podzemnice (Arachis hypogaea), 4.: kávovník (Coffea arabica)

Zůstaňme v kontaktu na
sociálních sítích

Branišovská 1645/31a, 370 05 České Budějovice Tel. 387 776 201 | Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Branišovská 1645/31a, 370 05 České BudějoviceTel. 387 776 201 | Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

© 2021 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Cookies

Vážení návštěvníci, právě jsme spustili nové internetové stránky naší univerzity včetně všech fakult, kateder a součástí univerzity. Než se u nás na novém webu rozkoukáte, můžete kliknout na zobrazení starých internetových stránek.

1

0