Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) patří k těm ptačím druhům, které negativně zasáhla intenzifikace zemědělství. Kdysi běžný pták naší zemědělské krajiny se v průběhu několika desetiletí dostal až na Červený seznam ohrožených druhů, kde je nyní zařazen v kategorii zranitelný.
Díky postupnému zmenšování její populace byla hrdličce divoké v posledních letech věnována větší pozornost, před pěti lety byla například vyhlášena ptákem roku. Přesto o její biologii stále ledacos nevíme, například její stanovištní nároky stále nejsou dostatečně prozkoumané.
Nová studie, jejímž prvním autorem je student Katedry zoologie PřF JU Kryštof Korejs, se pokouší tuto mezeru ve znalostech zaplnit. Studie, která využívá údaje o výskytu hrdličky zahradní v rámci celé ČR ukázala, že hrdlička preferuje pole a lesy v nižších polohách, zatímco mokřadům a městské zástavbě se vyhýbá. Nicméně není les jako les. Hrdličky dávají přednost jehličnatým lesům a polopřirozené bučiny bukové a lužní lesy, ale dubravám a ostatním listnatým lesům se nápadně vyhýbají. V zemědělských oblastech preferují polopřirozené travní porosty a vinice, ale nevyskytují se v intenzivně obhospodařované krajině.
Nová studie přináší důležité poznatky o habitatových preferencích tohoto druhu, které mohou pomoci s její efektivnější ochranou.
Kontakt: RNDr. Kryštof Korejs (
Obr. 1: Hrdlička divoká. Ilustrace: Tereza Dolejšková
Obr. 2: Mapa výskytu hrdličky divoké v ČR. Černými čtverci jsou vyznačeny oblasti, kde byla hrdlička divoká pozorována alespoň při jedné ze dvou návštěv. Bílé čtverce zančí lokality, kde se hrdlička zahradní nevyskytuje. Korejs et al. (2024).
