Převis Abri Velký Mamuťák představuje unikátní lokalitu, jejíž jedinečnost tkví v dochování sedimentárního záznamu s bohatými doklady lidské přítomnosti od preboreálu až do současnosti. Vynikající dochování rostlinných makrozbytků, pylu, dřev a uhlíků umožnilo rekonstruovat proměňující se charakter lesů v okolí převisu a zachytit lidský vliv v průběhu pravěku a středověku.
Největší převis Českého ráje přinesl přímé doklady lesní pastvy v pravěku
V květnu 2020 vyšla v nejvýznamnějším mezinárodním archeobotanickém časopise Vegetation History and Archaeobotany studie, jejíž hlavní autorkou je Michaela Ptáková z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie PřF JČU.
Abri Velký Mamuťák představuje unikátní lokalitu, jejíž jedinečnost tkví v dochování sedimentárního záznamu s bohatými doklady lidské přítomnosti od preboreálu až do současnosti. Vynikající dochování rostlinných makrozbytků, pylu, dřev a uhlíků umožnilo rekonstruovat proměňující se charakter lesů v okolí převisu a zachytit lidský vliv v průběhu pravěku a středověku. Dosud byla hlavní pozornost ve výzkumu pískovcových oblastí věnována paleolitickým a mezolitickým lovcům, kteří využívali bohaté lokální zdroje. Odpověď na otázku, jakou roli hrály neúrodné oblasti skalních měst v zemědělském pravěku (na území ČR od 5300 př. n. l. až 500 n. l.) až však zůstávala v rovině hypotéz.
V tomto ohledu lze za obzvláště významné považovat četné nálezy ovčích/kozích a prasečích bobků, které na zkoumaném nalezišti evidujeme zřídka již od období mladšího neolitu (4882–4690 BC), masivně pak spolu s dobře dochovanými vrstvami podestýlky od doby železné, kdy převis evidentně sloužil jako pastevecká základna. Detailní makrozbytková a pylová analýza bobků a podestýlky prokázala pastvu v blízkých lesích, ale i na okolních loukách, ruderálech či úhorech. V době železné patří mezi nejčetněji se vyskytující nálezy rostlin větvičky jedle bělokoré, jmelí bílého, žaludy a bukvice, což nasvědčuje využívání převisu především v podzimním a zimním období. Soubor zvířecích bobků z doby římské naopak obsahuje množství semen (např. bezy, ostružiníky, merlík bílý), která indikují přítomnost zvířat v teplé části roku.
Značný přínos výzkumu spočívá v pochopení vzájemného vztahu lidských komunit a lesnatých krajin pískovcových oblastí v průběhu celého holocénu.
Michaela Ptáková z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a její kolegové řešili otázku pravěké lesní pastvy v pískovcových oblastech severních Čech v rámci projektu GA ČR 17-07851S Úpadek lesních ekosystémů v mladším holocénu: Příčiny, průběh a důsledky pro biologickou rozmanitost, jehož hlavním řešitelem je Petr Pokorný z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy v Praze.
