Hlavní autorka článku, publikovaném v časopise Interdisciplinaria Archaeologica, doktorandka Julia Salova z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, zkoumala se svým školitelem Jaromírem Benešem a archeologem Leonidem Vyazovem výzkum trendů v rostlinné výživě lidských populací na východoevropských rovinách od doby železné (1000 př. n. l. do počátku vrcholného středověku (1000 n. l.). Julia Salova a spoluautoři studie vyhodnotili údaje o 837 803 rostlinných makrozbytcích a jejich inkrustacích v archeologické keramice z 321 archeologických lokalit v lesní a lesostepní zóně východní Evropy. Lokality se nacházejí od Baltu po Ural a reprezentují více než století archeobotanického výzkumu. Časoprostorové rozložení archeobotanických nálezů bylo analyzováno pomocí vícerozměrné statistiky a odhalilo složité kultivační vzorce ovlivněné klimatickými a historickými faktory. Výzkum ukazuje, že kombinací dat z různých výzkumných metod lze rozpoznat trendy v produkci obilovin. Všechna publikovaná archeobotanická data jsou shromážděna do speciální geodatabáze. Databáze je alokována v britské Archaeology Database Service (University of York) a zahrnuje práce východoevropských archeobotaniků za posledních sto let.
Hlavní poznatky výzkumu jsou následující. Od doby železné (900 př.n.l) hrálo ve východoevropských pláních hlavní roli proso. To bylo dokonce vůbec první domestikovanou plodinou v lesní zóně. Výzkum ukázal, že proso začalo v římské době železné (150–450 n. l.) být vytlačováno pěstováním ječmene. Na obrovské rozloze lesostepní zóny se od začátku středověku začala ve velké míře také pěstovat pšenice a v severnější lesní zóně žito. Studie má zásadní význam pro pochopení tisíciletých trendů v historii zemědělství. Pro lesní zónu východní Evropy se pak jedná o klíčové údaje o samotných počátcích zemědělství.
Kontakt: MSc. Juliia Salova (
Fotogalerie
