-
Eva Holá a Táňa Štechová
Na první pohled nenápadnou brožurku „Červený seznam mechorostů české strany Krkonoš“ lze považovat za významnou průkopnickou publikaci. Jedná se o první regionální červený seznam mechorostů v České republice, který byl zpracován podle kritérií IUCN. Hlavním autorem této práce je bryolog Jan Kučera z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, text je doprovázen řadou detailních a ilustrativních fotografií mechorostů pořízených profesionálním fotografem Štěpánem Kovalem, popř. Janem Kučerou. Publikaci vydala Správa Krkonošského národního parku. Brožura je určená pro širší veřejnost a měla by být volně dostupná ve všech informačních střediscích národního parku.
Červený seznam mechorostů české strany Krkonoš je vyústěním pětileté intenzivní práce na projektu „Inventarizační bryologický průzkum KRNAP a jeho ochranného pásma (CZ.05.4.27/0.0/0.0/17_078/0005169)“. Projekt koordinovala botanička KRNAP Alžběta Čejková a pracovali na něm bryologové z celé České republiky. Cílem projektu bylo prozkoumat současný stav bryoflóry Krkonoš. Průzkum proběhl napříč všemi významnými krkonošskými biotopy na více než 300 vybraných lokalitách, což představuje přibližně 3300 ha (8,5 % KRNAP). Průzkum těchto lokalit přinesl pozoruhodných 21 000 záznamů o 570 taxonech (bryoflóra České republiky čítá necelých 900 taxonů). Na základě těchto dat byl sepsán červený seznam, který všem nalezeným druhům přiřazuje kategorii ohrožení podle mezinárodně uznávané metodiky IUCN.
Na české straně Krkonoš byl prokázán recentní nebo historický výskyt 632 akceptovaných taxonů mechorostů (2 hlevíky, 160 játrovek, 470 mechů), z nichž 619 je hodnoceno na druhové úrovni, zbývajících 14 na vnitrodruhové úrovni. I v těchto případech se však jedná o taxonomicky pravděpodobně významné odchylky, které mají velkou šanci být v budoucnu hodnoceny jako druhy. Z tohoto počtu bylo recentně (v posledních asi 30 letech) pozorováno 581, zbylé taxony tvoří druhy považované za vyhynulé, dlouhodobě nezvěstné a nepozorované.
Více než polovinu akceptovaných taxonů prokázaných na české straně Krkonoš (346, tj. 54,7 %) je považována za druhy regionálně významné nebo pro území charakteristické. Je bezpochyby důležité pro vnímání rizika ohrožení krkonošské bryoflóry, že zastoupení těchto regionálně významných druhů roste s hodnocením rizika ohrožení. Zatímco mezi neohroženými druhy a druhy blízkými ohrožení je regionálně významných druhů asi 45 %, v kategorii zranitelný taxon (VU) je tento podíl 57 %, v kategorii ohrožený taxon (EN) 74 % a mezi recentně doloženými druhy kategorie kriticky ohrožená taxon (CR) jen tento podíl dokonce 93 %. Tato čísla jsou poměrně alarmující a podtrhují odpovědnost jak státních orgánů ochrany přírody, tak nevládních organizací a jednotlivců za ochranu a podporu ohrožených krkonošských druhů mechorostů a jejich biotopů.
Hlavní motivací pro vznik červených seznamů je zájem o ochranu organismů, které jsou existenčně ohrožené, ať už vlivem přírodních faktorů nebo příčin spojených s lidskou činností. Posouzení míry ohrožení populace konkrétního organismu není triviální úkol. Nejviditelnějším projevem bývá zmenšování počtu pozorovaných jedinců a zmenšování obývaného biotopu, avšak důležitými parametry jsou i méně zjevné faktory jako zhoršování reprodukčních parametrů nebo populačně genetické charakteristiky. Tyto parametry byly v prvních červených seznamech zkoumány na zvířatech, zejména obratlovcích. Rostliny mají ve srovnání s obratlovci velmi odlišný způsob života, proto je aplikace kritérií pro kvantifikaci jejich ohrožení mnohem obtížnější. To vedlo k poměrně váhavému přijímání kritérií IUCN pro tvorbu červených seznamů rostlin. Nicméně pro mechorosty se u nás od první verze zohledňovány kategorie a kritéria IUCN, jejichž aplikace má sice mnohá úskalí, ale která se dnes téměř všeobecně pro tvorbu seznamů používají.
Foto 1: Mech Grimmia unicolor (děrkavka jednobarevná, foto: J. Kučera) je příkladem kriticky ohroženého druhu (CR) v Krkonoších. Tento druh má zajímavou historii objevu. Byl pravděpodobně dosud nalezen na jediném místě v Úpské jámě na skalách pod Dolním Úpským vodopádem, poprvé J. Velenovským v roce 1896 a poté J. Baumgartnerem v roce 1905. I přes velmi intenzivní průzkum na této lokalitě v letech 2001–2003 se výskyt druhu nepodařilo ověřit a J. Kučera a další autoři průzkumu tak považovali druh za téměř jistě vyhynulý. O to překvapivější proto byl nález na lokalitě v roce 2019, kdy se navíc podařilo prokázat, že druh roste na téměř souvislé ploše přibližně 2 dm2, čili v relativně snadno detekovatelném porostu, který však ležel asi 10 metrů stranou dříve prohledávané plochy.
Foto 2: Titulní strana publikace Kučera J. et al. 2023. Červený seznam mechorostů české strany Krkonoš.
