Centrum polární ekologie

• 

  Image 1

• 

  Image 2

• 

  Image 3

• 

  Image 4

• 

  Image 5

• 

  Image 6

• 

  Image 7

Centrum polární ekologie

• 

  Image 1

• 
• 
• 

  Image 2

• 

  Image 3

• 

  Image 4

• 

  Image 5

• 

  Image 6

• 

  Image 7

• 

  Image 8

• 

  Image 9

• 

  Image 10

• 

  Image 11

• 

  Image 12

• 

  Image 13

• 

  Image 14

• 

  Image 15

• 

  Image 16

• 

  Image 17

• 

  Image 18

• 

  Image 19

• 

  Image 20

• 

  Image 21

• 
• 

  Image 22

• 

  Image 23

• 

  Image 24

• 

  Image 25

• 
• 

  Image 26

• 

  Image 27

• 

  Image 28

• 

  Image 29

• 

  Image 30

• 

  Image 31

• 
• 
• 

Analýza rostlinných makrozbytků dřev je prováděna metodou antrakologie, která se aplikuje na nespálené i spálené fragmenty. V nedávné době se v archeobotanice vyčlenil obor výzkumu zuhelnatělých fragmentů dřev, který nese souborný název antrakologie.
Mikroskopické určování dřev a uhlíků patří ke standardním postupům archeobotaniky. Nálezy fragmentů nespáleného dřeva a uhlíků tvoří viditelnou a nápadnou frakci archeologických uloženin a situací. Informují nás především o skladbě paliva, které bylo na archeologické lokalitě spotřebováváno. Na základě analýzy větších souborů uhlíků lze vytvořit antrakologický snímek archeologické lokality, který nás poměrně podrobně informuje o okolní stromové vegetaci v době života sídliště, o procesech odlesňování okolí sídliště atp. Při analýze uhlíků ze žárových pohřebišť lze sledovat i některé kulturní prvky využití různých druhů dřev. Xylotomická analýza nespálených fragmentů dřev ze středověkých nalezišť městského typu může poskytnout cenné údaje o charakteru, případně i typu řemeslné výroby. v určitých případech sleduje xylotomická analýza druh a charakter dřevěných konstrukcí.

Podélný řez uhlíkem lípy (Tilia sp.). Foto J. Beneš.

Jaké soubory jsou vhodné pro analýzu?

Pro analýzu uhlíků a dřev se hodí především větší soubory (100 a více určení), tedy takové soubory, se kterými je možné pracovat statisticky. Je také kvalitativní rozdíl mezi uhlíky vybíranými archeologickým pracovníkem z výplní objektů a vrstev a plaveným materiálem. Obecně platí, že plavený materiál zachycuje druhy dřev reprezentativněji a v bohatším spektru, než materiál vybíraný (nevýhodu může vyvažovat větší množství vybraných uhlíků z lokality). z hlediska botanické taxonomie lze většinu uhlíků a dřev určovat do botanického rodu. Například botanický rod jedle, Abies, je v našich ekologických podmínkách zastoupen pouze jediným druhem a to jedlí bělokorou (Abies alba).
Do botanického druhu sice lze některé dřeviny zařadit, ale velmi obtížně. Pro prezentaci výsledků archeologické veřejnosti se používá pojem druh dřeva, chápaný však spíše technologicky.

3D seminář mikrofotografie Jaromíra Beneše (vlevo) na Římské univerzitě La Sapienza. Foto L. Sadori.

Co můžeme pomocí antrakologie zjistit?

Na několika studovaných lokalitách (neolitické Bylany, Lovosice doby železné) byl dokonce zachycen vývoj od přirozeného lesa v okolí k mozaice prosvětlených ploch. Ve Starých Prachaticích v Pošumaví byla v roce 1997 prozkoumána laténská polozemnice. z její výplně pochází zhruba 500 určitelných uhlíků. Jejich analýza prokázala postupné ovlivňování okolní vegetace a změny ve struktuře palivového dříví v měřítku desítiletí.
Jako příklad analýzy nespálených dřev můžeme jmenovat výplně hlavního a odvodňovacího příkopu v Praze v ulici Na příkopě. Zde byla například prokázána přítomnost blízké řemeslnické dílny, produkující jedlový odpad.

Podélný řez uhlíkem smrku (Picea sp.). Foto J. Beneš

Pedoantrakologie

Dlouhodobá dynamika dřevinné sklady lesní vegetace (v měřítku tisíciletí a století)  může být spolehlivě odhalena pomocí pedoantrakologické analýzy, tj. analýzy uhlílů z půdních horizontů. Uhlíky se totiž hojně nacházejí i v půdách, kde není zachován pyl. Je to způsobeno tím, že uhlíky na rozdíl od jiných organických zbytků se za přístupu nerozkládají. Proto jsou uhlíky vhodné k rekonstrukci dřevinné skladby lesa a požárových historií (např. Poschlod & Baumann, 2010; Touflan et al. 2010; Novák et al. 2012).

Tracheje uhlíku javoru (Acer sp.). Foto J. Beneš

Literatura:

Novák J., Sádlo J. & Svobodová-Svitavská H. (2012): Unusual vegetation stability in a lowland pine forest area (Doksy region, Czech Republic). The Holocene 22: 947–955.

Poschlod, P., Baumann, A. 2010: The historical dynamics of calcareous grasslands in the central and southern Franconian Jurassic mountains: a comparative pedoanthracological and pollen analytical study. The Holocene 20: 13-23.

Touflan, P., Talon, B., Walsh, K., 2010. Soil charcoal analysis: a reliable tool for spatially precise studies of past forest dynamics. A case study in the French Southern Alps.The Holocene 20, 45–52

Archeozoologie je vědecká disciplína, která studuje zbytky zvířat z archeologických nalezišť, např. kosti, zuby, rohovinu, schránky měkkýšů apod. Jejím cílem je lépe porozumět vztahu člověk – zvíře v minulosti. Archeozoologie využívá a úzce propojuje poznatky přírodovědných a humanitních oborů, přináší např. cenné informace o výživě člověka, které vycházejí z předpokladu, že maso zvířat tvořilo vedle rostlin významnou složku potravy. Nálezy pozůstatků zvířat nemusí nutně souviset pouze s konzumací. Některá zvířata dosahovala také symbolického a rituálního významu, ocitala se v roli domácího společníka nebo byla cenným zdrojem surovin (např. kožešin, vlny, mléka, síly). Archeozoologie má řadu specializací a výstupů. Předmětem jejího zkoumání nejsou jen pouhým okem viditelné tkáně obratlovců a bezobratlých, ale také jejich DNA, stopové prvky nebo stabilní izotopy obsažené v kostech či zubech.

Zlomky diafýz dlouhých kostí velkých savců, které představovaly vhodnou surovinu k výrobě kostěných knoflíků. Foto: L. Kovačiková

Archeozoologický výzkum zahrnuje identifikaci, analýzu a interpretaci nálezů. Identifikací rozumíme sběr primárních dat, např. druhové a anatomické určení, popis změn a patologií pozorovaných na kostech, zjištění věku či pohlaví, metriku, tafonomii atd. Výsledkem analýzy primárních dat jsou sekundární data, např. údaje o kohoutkových výškách, věkové profily, poměry pohlaví, nejmenší počty jedinců (MNI), relativní četnosti druhů v souborech nebo distribuce částí skeletu v archeologických situacích. Primární a sekundární data jsou základem interpretací, jejichž cílem je např. přiblížit subsistenční strategie lidí v minulosti, přispět k poznatkům o domestikaci, zabývat se dostupností živočišných produktů v prostoru a čase apod.

Pozůstatky želvy bahenní (Emys orbicularis) z raně středověkého naleziště v Mělníce, Nůšařské ulice. Foto: L. Kovačiková

Studium archeozoologie na Jihočeské univerzitě:

• Archeozoologie (KZO/163) – PřF JU (Katedra zoologie, magisterské studium)
• Archeozoologie pro archeology (UAR/AZA) – FF JU (Archeologický ústav, magisterské studium)
• Úvod do environmentální archeologie II (UAR/RUE2)– FF JU (Archeologický ústav, bakalářské studium)

Nártní kost dospělého koně (Equus caballus), která je opracovaná do podoby brusle. Nelezeno v Praze, V Tůních 6. Foto: L. Kovačiková

Část kostry dospělého psa (Canis familiaris) objevená při archeologickém výzkumu ve Starých Badrech. Foto: L. Kovačiková