S potěšením oznamujeme, že MSc. Vedrana Šlipogor, Ph.D., z Katedry zoologie PřF JU byla vybrána k účasti na prestižním 72. setkání laureátů Nobelovy ceny v Lindau v oboru fyziologie/medicína ve dnech 25.–30. června 2023. Tento pozoruhodný úspěch podtrhuje výjimečný talent a nasazení Dr. Šlipogor v jejím oboru.

MSc. Vedrana Šlipogor, Ph.D., působí jako postdoktorandka na Jihočeské univerzitě, kde se zabývá evolučními otázkami v oblasti behaviorální ekologie, komparativní kognitivní etologie a zejména výzkumu osobnosti zvířat, a jejími souvislostmi s učením u primátů (kosmanů bělovousých) a podzemních hlodavců (rypošů lysých). Dr. Šlipogor studovala v oboru molekulární biologie na univerzitě v chorvatském Záhřebu, účastnila se několika výzkumných stáží ve Francii a Rakousku, dvou terénních sezón v Brazílii a doktorské studium v oboru biologie, stejně jako první postdoktorandské místo, absolvovala na Vídeňské univerzitě v Rakousku, poté se přestěhovala do České republiky na postdoktorandský pobyt na JU, kde se také podílí na výzkumu, vedení studentů a výuce. Za svůj výzkum získala Dr. Šlipogor několik postgraduálních stipendií a grantů, včetně postgraduálního stipendia L'ORÉAL-UNESCO Austria "For Women in Science".

Setkání laureátů Nobelovy ceny v Lindau, která probíhají od roku 1951, slouží jako celosvětově uznávaná platforma pro podporu výměny zkušeností mezi laureáty Nobelovy ceny a mladými vědci. Tato setkání se stala symbolem vědecké inspirace, výchovy nové generace vědců a budování trvalých sítí mladých vědců z celého světa.

Úspěch žádosti Dr. Šlipogor o účast na této akci je důkazem jejího mimořádného přínosu a potenciálu vycházející hvězdy v oboru fyziologie/medicíny. Tato jedinečná příležitost jí umožní navázat kontakt s 30–40 laureáty Nobelovy ceny a připojit se k váženému shromáždění 600 mladých vědců z celého světa. Setkání v Lindau poskytují jedinečné prostředí pro sdílení znalostí, rozšíření perspektiv a navázání spolupráce.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích je na úspěch Dr. Šlipogor velmi hrdá, neboť je nejen ukázkou její individuální excelence, ale také odrazem závazku univerzity podporovat kulturu výzkumu a inovací. Její účast na této prestižní akci nepochybně posílí pověst JU jako centra vědeckých talentů a excelentního výzkumu.

Co nejsrdečněji blahopřejeme MSc. Vedraně Šlipogor, Ph.D., k tomuto výjimečnému úspěchu. Jsme přesvědčeni, že účast na 72. setkání laureátů Nobelovy ceny v Lindau pro ni bude neocenitelnou zkušeností a nabídne jí jedinečné příležitosti k osobnímu i profesnímu růstu. S napětím očekáváme, jaké poznatky a inspiraci přinese JU a její vědecké komunitě.

Více informací o 72. setkání laureátů Nobelovy ceny v Lindau a jeho účastnících naleznete zde.

Letos AAAS vybrala pro toto významné ocenění 416 laureátů, z nichž většina pochází z prestižních amerických univerzit. Julia Lukeše na toto ocenění navrhli jeho američtí spolupracovníci, kteří rovněž patří mezi Fellows AAAS. Český parazitolog byl zvolený v rámci biologické sekce za dlouhodobý přínos evolučním studiím v protistologii a molekulární parazitologii se zaměřením na bičivky a výtrusovce.

Jak poznamenal ředitel Biologického centra Libor Grubhoffer, zvolení profesora Julia Lukeše za člena této prestižní americké učené společnosti je mimořádným a zaslouženým oceněním. "Kolega Julius Lukeš se vypracoval ve světově uznávaného odborníka v oblasti evoluce prvoků parazitických i volně žijících a mechanismů jejich adaptaci k parazitismu. Jeho vědecké zájmy přesahují dalece do oblasti obecných otázek biodiverzity, významu mikroorganismů v biosféře naší planety i v biologické integritě člověka. Svými názory a přístupy je kolega Julius Lukeš vždy originální enfant terrible, se kterým je radost spolupracovat. Výborně si ke všemu vede též jako šéf Parazitologického ústavu našeho Biologického centra," říká Libor Grubhoffer.

Všechny letošní laureáty oznámila AAAS v aktuálním vydání časopisu Science dne 29. listopadu 2018. Na výročním shromáždění AAAS, které se uskuteční 16. února 2019 ve Washingtonu, pak čerství laureáti obdrží oficiální certifikát a zlatomodrý růžicový odznak (zlatá barva představuje vědu, modrá barva techniku).

Profesor Lukeš je v současné době ředitelem Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR a profesorem na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Více než dvacet let se zabývá molekulární biologií parazitických prvoků, kteří způsobují řadu závažných onemocnění. Je autorem či spoluautorem tří set publikací v zahraničních vědeckých časopisech. Od roku 2004 je členem Učené společnosti ČR, v roce 2009 se stal prvním mimopražským laureátem ocenění Praemium Academiae, v roce 2014 byl přijat do řad Americké mikrobiologické akademie (American Academy of Microbiology) a v roce 2015 do Evropské mikrobiologické akademie (European Academy of Microbiology).

Americká asociace pro rozvoj vědy (www.aaas.org), založená v roce 1848, je největší vědecké společenství na světě. Zahrnuje téměř 250 přidružených organizací a akademií věd a vydává prestižní časopis Science (www.sciencemag.org). Tradice AAAS Fellows začala téměř před sto padesáti lety, v roce 1874. Ocenění se uděluje na celý život s očekáváním, že laureáti budou dodržovat nejvyšší standardy profesní etiky a vědecké integrity.

Foto: Pavlína Jáchimová, AV ČR

Jedné z celosvětově nejvyšších poct v oblasti vědy se dostalo Juliu Lukešovi z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. Na začátku května byl zvolen za mezinárodního člena do Národní akademie věd (National Academy of Sciences, NAS) Spojených států amerických. NAS je soukromá nevládní organizace, která slouží kromě jiného jako poradní orgán vládě USA v otázkách vědy a techniky. Prestiž této organizace podtrhuje fakt, že přibližně 500 jejích současných i již zemřelých členů získalo Nobelovu cenu. Julius Lukeš je jediným žijícím českým zástupcem v NAS z České republiky.

„Je to první cena, ze které jsem se opravdu orosil,“ komentuje upřímně své zvolení Julius Lukeš. Noví členové jsou do NAS navrhováni svými kolegy za významný přínos ve svých výzkumných oborech. Letos NAS zvolila 120 nových členů ze Spojených států a 24 mezinárodních členů z celého světa, čímž se zvýšil celkový počet aktivních členů na 2 617 a celkový počet mezinárodních členů na 537.

Julius Lukeš se profesně věnuje parazitologii; zabývá se molekulární a buněčnou biologií parazitických prvoků, kteří způsobují řadu závažných onemocnění. Od roku 1987 pracuje na Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR a od roku 2003 působí také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Je autorem nebo spoluautorem více než 400 odborných článků ve vědeckých časopisech, které byly dosud citovány téměř 18 000 krát s Hirschovým indexem 63. Od roku 2004 je členem Učené společnosti ČR, v roce 2014 byl zvolen členem Americké mikrobiologické akademie a o rok později se stal členem Evropské mikrobiologické akademie. Od roku 2018 se zařadil mezi členy prestižní Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) a v roce 2023 se stal členem Evropské organizace pro molekulární biologii EMBO. Získal také řadu ocenění, mezi nimiž jsou např. Cena ministra školství za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z roku 2011 a 2023, Medaile G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách (2023) a Cena Akademie věd České republiky za mimořádný výsledek výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2020).

Národní akademie věd se zasazuje o rozvoj vědy v USA a přispívá k rozvoji mezinárodní vědecké komunity. Je to aktivně fungující organizace, která se zabývá důležitými otázkami vědy a problémy, u nichž jsou vědecké poznatky zásadní. Julius Lukeš bude pracovat v sekci, která se zabývá patogenními organismy a evolučními otázkami. Prvního shromáždění NAS se zúčastní 25. dubna 2025, kdy bude zároveň přivítán mezi nové členy na slavnostním ceremoniálu.

V historii působili v NAS dva čeští vědci. Jako první byl zvolen v roce 1995 neurofyziolog Jan Bureš (1926-2012), druhý o dvacet let později virolog Jan Svoboda (1934-2017). Díky své afiliaci k Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR reprezentuje Českou republiku v NAS také molekulární biolog David M. Sabatini, který byl zvolen jako řádný člen NAS v roce 2016.

Kontakt:

prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc.,tel. 387775416, e-mail: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.

Mgr. Daniela Procházková, referentka publicity, Biologické centrum AV ČR, tel. 387 775 064, 778 468 552, e-mail: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.

Julius Lukeš: Foto Pavlína Jáchimová AV ČR

Po četných nálezech ohrožených rostlin i živočichů v kamenolomech, pískovnách i na dalších silně narušených místech se pohled přírodovědců na takto zdánlivě zničené lokality změnil. Dnes je již dobře známo, že některé ohrožené druhy hmyzu, obojživelníků či rostlin v běžné krajině nenajdeme, nápadně často však bývají nalézány právě v pískovnách.

To, že rekreační funkce pískoven přispívá i k udržení druhové bohatosti v nich i v jejich okolí, ukázala právě publikovaná studie českých vědců.

Druhy spjaté s obnaženými písčinami byly totiž vždy závislé na pravidelném narušování písečného povrchu činností neregulovaných řek, přirozenými požáry či pastvou větších býložravců. „Když naši předkové krajinu zkrotili, odstranili tím i většinu přírodních mechanismů, jimiž byly otevřené písčiny po tisíce let udržovány. Kvůli tomu dnes písčiny patří k nejohroženějším typům prostředí ve střední Evropě,“ vysvětluje Lukáš Čížek z Biologického centra AV ČR.

Řada mizejících pískomilných druhů naštěstí našla útočiště právě v pískovnách, kde těžba částečně zaskakuje za „ochočenou“ přírodu. Největší vliv na ochranářskou hodnotu pískoven má způsob jejich rekultivace. Dnes již bezpečně víme, že technické rekultivace pískoven zcela změní charakter nově vytvořených a ochranářsky velmi cenných stanovišť a tím vytlačí převážnou většinu ohrožených druhů, které pískovnu kolonizovaly.

Ani ponechání přirozenému vývoji však nemusí být dlouhodobou výhrou. Bez přirozeného narušování pískovny dříve či později zarostou a druhy obnažených písků opět ztratí svůj životní prostor. „Nemůžeme čekat, že vegetace v pískovně samovolně shoří nebo jí strhne povodeň, protože takové, byť přirozené procesy v běžné krajině nevidíme rádi. Proto ale musíme přírodě trochu pomoci,“ doplňuje Robert Tropek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. A tak mnohdy přichází ke slovu těžká technika, kterou ochránci přírody využívají k obnově tůní, obnažených písčin nebo hnízdních stěn pro břehule a samotářské včely. Takové zásahy jsou samozřejmě drahé a časově náročné. Téměř každá pískovna se však záhy stává oblíbeným místem pro koupání, výlety, motokros a další aktivity, které často více či méně efektivně potlačují bující vegetaci. Vědci i ochránci přírody si proto kladou otázku, jaký vliv na biodiverzitu pískoven mají spontánní volnočasové aktivity a zda je lze využít pro ochranu ohrožených druhů.

V právě zveřejněné studii se tým oborníků vedený Klárou Řehounkovou věnuje vlivu narušování stanovišť v pískovnách při neorganizovaném koupání. Vědci si pro svůj výzkum vybrali pískovnu Cep II poblíž Suchdola nad Lužnicí na Třeboňsku, která je významným útočištěm mnohých ohrožených druhů a v letních měsících i koupání chtivých rekreantů ze širokého okolí. Zjistili, že velká část ohrožených druhů rostlin i živočichů dlouhodobě neprospívá na nenarušovaných plochách. Jako druhově nejbohatší se naopak ukázaly pláže s největší koncentrací relaxujících lidí, respektive jejich mozaika s různě zapojenými porosty trav a bylin. Nikoho už asi nepřekvapí, že biologicky nejchudšími stanovišti byly borové monokultury, které bohužel při rekultivacích pískoven stále hrají prim.

„Pískovny se staly oblíbenými přírodními koupališti. Náš výzkum prokázal, že bezděčné narušování stanovišť při rekreačních aktivitách přírodu neničí, ale naopak jí zcela zadarmo prospívá. Na rozdíl od drahých rekultivací, které nejen podle naší studie většinu ohrožených druhů vyženou nebo zahubí,“ říká Klára Řehounková z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.

Díky úzkému propojení s praktickou ochranou přírody (dva ze spoluautorů studie jsou členy environmentálních nevládních organizací) se získané poznatky přímo aplikují i v praxi. Zejména Calla z Českých Budějovic je v ochraně biodiverzity pískoven velmi aktivní. Koupání v pískovnách, zejména v těch aktivních či čerstvě opuštěných je kvůli bezpečnosti legislativně problematické. Proto se Calla věnuje i jiným způsobům narušování stanovišť, např. využití geocachingu pro ochranářské účely. Ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou nyní zkouší, jestli je sešlap milovníky „kešek“ dostatečný pro levnou maloplošnou obnovu zarůstajících míst (více viz https://www.calla.cz/objevtesvoupiskovnu). Podobné skloubení využití ohrožených lokalit k volnočasovým aktivitám a ochraně biodiverzity by mělo být prioritou nejen v pískovnách.

„Skloubení ochrany přírody s rekreací může být na mnoha místech poměrně problematické. O to více bychom si měli vážit skutečnosti, že v pískovnách je tomu naopak. Teď záleží na tom, zda se rozhodneme vytvářet po ukončení těžby borové monokultury, nebo jemnou mozaiku písčitých pláží a dalších otevřených stanovišť. Ideálem by vlastně mělo být jakési neformální hřiště se spoustou spokojených rekreantů a jinde vymírajících druhů,“ uzavírá Jiří Řehounek z Cally.

Citace studie: Řehounková K., Čížek L., Řehounek J., Šebelíková L., Tropek R., Lencová K., Bogusch P., Marhoul P., Máca J. (2016) Additional disturbances as a beneficial tool for restoration of post-mining sites: a multi-taxa approach. Environmental Science and Pollution Research. (volný překlad titulu: Dodatečné narušování je prospěšných prostředkem pro obnovu míst narušených těžbou)

Kontakty:

RNDr. Klára Řehounková, Ph.D. (Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice)

This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.; tel: 734 269 008; web: https://www.ekologieobnovy.cz

RNDr. Robert Tropek, Ph.D. (Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze)

This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.; tel: 777 755 785; https://www.insect-communities.cz

Mgr. Lukáš Čížek, Ph.D. (Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice)

This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.; tel: 387 775 221

RNDr. Jiří Řehounek (Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, České Budějovice)

This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.; tel. 605 066 898, https://www.calla.cz

Patří mezi ně i kriticky ohrožený vodní brouk potápník dvojčárý (Graphoderus bilineatus), který byl u nás ještě v 50. letech 20. století poměrně častý, zejména v rybníkářských oblastech. Vlivem navýšení živinové zátěže ve vodách, znečištění povrchových vod a především zintenzivnění rybníkářství došlo k jeho vyhynutí či ústupu v celé střední a západní Evropě. I proto je spolu s potápníkem širokým, který u nás již vyhynul, celoevropsky chráněn v rámci soustavy NATURA 2000. Potápník dvojčárý je také zařazen v Bernské úmluvě o ochraně druhů a stanovišť, Červeném seznamu ohrožených druhů ČR a je také chráněn zákonem o ochraně přírody a krajiny. V roce 1996 byl potápník dvojčárý znovuobjeven na rybníku Vizír na Třeboňsku. Od té doby byl nalezen i na dalších lokalitách v okolí, většinou ale pouze jednotlivě.

Nyní tým vědců z Přírodovědecké fakulty JU a Biologického centra AV pod vedením Davida Boukala objevil silnou populaci potápníka dvojčárého na dvou tůních v pískovně Cep II u Suchdola nad Lužnicí na Třeboňsku. „Během našich výzkumů sledujeme osídlování nově vytvořených tůní, napodobujících dnes již téměř zaniklá prostředí v nivách neregulovaných řek, a porovnáváme jejich společenstva se staršími tůněmi a rybníky v okolí“, uvedl David Boukal.

Pískovna Cep II se v posledních letech stala jakousi přírodní laboratoří, kde se díky spolupráci vědců, ochránců přírody a těžební firmy prolíná vědecký výzkum s ochranou přírody. Nový nález potápníka dvojčárého ukazuje, že pískovny nemusí sloužit jen k těžbě a rekreaci. Mohou v nich žít také ohrožené druhy vodních živočichů, které již z volné přírody téměř vymizely. Obě tůně s potápníkem dvojčárým vznikly uměle během rekultivace v letech 1997-1998, a následně byly ponechány přirozenému vývoji. Zůstaly bez ryb a vytvořila se v nich pestrá mozaika mělčin s rákosem a orobincem, hlubší vody s porosty rdestu a zaplavovaných břehů zarostlých ostřicemi, sítinou a rašeliníkem. To je ideální prostředí pro pestré společenstvo vodních bezobratlých a obojživelníků.

„Vzácné potápníky jsme objevili s pomocí tzv. živochytných pastí a všechny vypustili zpět do tůní. Doufáme, že se jedná o stabilní populaci, která se rozšíří i na další podobné lokality,“ dodává doktorand Vojtěch Kolář z Přírodovědecké fakulty JU a Biologického centra AV ČR, který se zaměřuje na studium vodních brouků.

„Jsme rádi, že rekultivace s vysokým zastoupením ploch ponechaných přirozené obnově, kterou na Cepu dlouhodobě preferujeme, přináší jednoznačně pozitivní výsledky v podobě výskytu ohrožených druhů. Moc nás také těší, že naše pískovna láká odborníky přírodovědce, díky jejichž práci se pak dozvídáme takto dobré zprávy,“ komentuje nález Kamila Botková, specialistka pro biodiverzitu ze společnosti Českomoravský štěrk.

Již druhým rokem zpestřují českobudějovický park Stromovka a univerzitní kampus tzv. květnaté pásy, za jejichž vznikem stojí pracovní skupina Ekologie obnovy při katedře botaniky Přírodovědecké fakulty JU.

„Jako květnaté pásy označujeme plochy oseté semínky dvouděložných rostlin, které mají vytvořit esteticky zajímavé enklávy a zároveň v městské či zemědělské krajině podpořit biodiverzitu. Směsi semínek neobsahují žádné trávy, kterých bývá obvykle ve městech dost,“ vysvětluje Lenka Šebelíková z pracovní skupiny Ekologie obnovy.

„Chtěli bychom veřejnosti ukázat, že městské trávníky nemusí být pouze sterilními, krátce střiženými plochami. I v městském prostředí může poměrně jednoduchým způsobem vzniknout kvetoucí enkláva lákající motýly, včely a další zajímavé živočichy,“ dodává Klára Řehounková z pracovní skupiny Ekologie obnovy

Předloni na podzim a vloni na jaře byly v Českých Budějovicích osety první květnaté pásy. Jde o vybrané plochy v parku Stromovka a v areálu Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR. Kromě podpory původních druhů kvetoucích rostlin a zlepšení estetického dojmu z městské zeleně by měly květnaté pásy pomoci také mnoha různým živočichům. Všechny plochy sledují kromě botaniků také entomologové z Cally a Entomologického ústavu AV ČR. Zaměřují se především na denní motýly a samotářské včely, kterým by květnaté pásy měly pomáhat nejvíce.

„Letošní sezóna byla na květnatých pásech mimořádně úspěšná. Při monitoringu bylo často nemožné zaregistrovat všechny přítomné zástupce hmyzu. Bzučící květnaté pásy ostře kontrastovaly s okolními krátce střiženými trávníky, které zůstávaly většinou téměř bez života,“ říká entomolog Jiří Řehounek z Cally.

Další inspiraci mohou zájemci čerpat např. na webové stránce Příroda ve městě (www.calla.cz/prirodavemeste), kterou nedávno vytvořila Calla a na jejímž obsahu se podíleli také odborníci z Přírodovědecké fakulty JU a Biologického centra AV ČR.

Finančně podpořeno Jihočeským krajem v rámci dotačního programu.

Tento projekt byl podpořen grantem č. 7AMB17DE017 "Založení druhově bohatých lemů a květnatých pásů v agrární a urbánní krajině - optimalizace metod na podporu biodiverzity".

Týmu složenému z výzkumníků z Mikrobiologického ústavu AV ČR - Centrum Algatech Třeboň, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, The University of Sheffield, společnosti Thermo Fisher Scientific z Cambridge a dalších zahraničních pracovišť se nyní podařilo popsat, jak je fotosyntetický aparát těchto nezvyklých bakterií sestaven. Výsledky výzkumu uveřejnil prestižní časopis Science Advances.

více: https://1url.cz/GKcws

Mgr. Jiří Kratochvíl, vědecký pracovník z Katedry fyziky PřF JU a doktorand MFF UK v Praze, získal ocenění Young Scientist Award.

Zároveň obdržel finanční prémii v hodnotě 450 euro, obojí jako uznání za vynikající příspěvek ve formě přednášky s názvem "Antibacterial thin films with tailorable release of antibacterial agents" prezentované na prestižní mezinárodní konferenci EMRS Spring Meeting 2018 ve francouzském Strasbourgu. Prezentovaná práce, která vznikla na základě úzké spolupráce Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se zabývá povrchy na bázi rezervoár/difuzní bariéra, které jsou schopné postupně uvolňovat antibakteriální činidla, jako jsou antibiotika, či kovové ionty uvolňované z nanočástic.

Mgr. Jiří Kratochvíl tímto navázal na úspěch z minulého roku, kdy se mu podařilo získat ocenění "MICHAEL CANTAREL STUDENT GRANT" v hodnotě 300 euro za přednášku na mezinárodní konferenci ITFPC 2017 ve francouzském Nancy. Mgr. Jiří Kratochvíl, který pracuje v Laboratoři fyziky plazmatu  vedené docentem Vítězslavem Straňákem, je ve svých 29 letech také autorem 11 vědeckých publikací v uznávaných impaktovaných časopisech s více než sedmdesátkou citací.

Mgr. Jiřímu Kratochvílovi gratulujeme a přejeme mu mnoho dalších vědeckých úspěchů!

Letošní 17. ročník talentového programu L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě zná své laureátky. Tři vědkyně, které svými projekty nejvíce zaujaly porotu, získávají odměnu ve výši 200 tisíc korun a medializaci své práce:

• Pavla Eliášová – zabývá se vývojem nových materiálů, katalyzátorů, které budou efektivní i bez přítomnosti drahých kovů a umožní přeměnu CO2 na tzv. solární paliva pouze s využitím slunečního záření.

• Michaela Fencková (PřF JU) – pomocí mušky octomilky zkoumá geny a jejich defekty, jež přispívají k neurovývojovým poruchám, jako jsou autismus nebo porucha intelektu.

• Veronika Vymetálková – snaží se odhalit ukazatele v krvi pacientů s nádory tlustého střeva a konečníku, které by mohly předpovědět návrat onkologického onemocnění nebo rezistenci proti léčbě.

Zdroj a více informací na stránkách vedavyzkum.cz

Foto: L´Oreal-UNESCO for Women in Science

Mistrovství se  účastnily stovky závodníků a závodnic ze všech koutů Evropy. Za Jihočeskou univerzitu byli vysláni čtyři reprezentanti. Jedná se o zkušené závodníky z TJ Karate České Budějovice jmenovitě o: Bc. Tomáše Hermanna (Pedagogická fakulta), Dominika Mikulu (Pedagogická fakulta), Adrianu Crhonkovou (Přírodovědecká fakulta), Moniku Bürgerovou (Přírodovědecká fakulta).

Monika absolvovala celkem pět zápasů včetně toho finálového, ve kterém zvítězila 2:0. V celé kategorii zápasilo 35 závodnic

Vítězce gratulujeme a přejeme v budoucnosti mnoho úspěchů.

Mezi klasické modelové organismy patří například myši, octomilky, kvasinky nebo rostlina huseníček. To vše jsou modely, které výrazně napomohly při zkoumání a pochopení organismů na planetě Zemi. Největší eukaryotickou druhovou rozmanitost však v sobě ukrývají prvoci. Těch bychom ale mezi modelovými organismy mnoho nenašli.

Tato situace se ale změnila díky celosvětovému projektu 53 laboratoří ze 14 zemí, který koordinovali Julius Lukeš a Drahomíra Faktorová z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR a Katedry molekulární biologie a genetiky PřF. Výsledky toho výzkumného projektu byly publikovány v prestižním vědeckém časopise Nature Methods.

Na počátku stál výzkum genů prvoka Diplonema papillatum, kterému se věnovala právě Drahomíra Faktorová. Společně se svým týmem stanovila velmi přesný návod, jak takovýto model geneticky analyzovat. Tento návod pak může kdokoliv využít k dalšímu studiu jednotlivých genů tohoto prvoka.

Na tuto studii pak bylo navázáno právě v rámci již zmíněného výzkumného projektu stanovením dalších 22 laboratorních modelů mořských prvoků. Celou práci pak shrnuje tzv. „trasformační mapa“, která je vlastně takovým manuálem pro tvorbu dalších laboratorních modelů prvoků.

V každém případě jde o zásadní vědecký pokrok ve studiu těchto eukaryotických organismů včetně jejich rozmanitosti, příbuznosti, chování či funkce v ekosystému. Zároveň je to i velmi významný posun pro výzkum světových oceánů.

Celý článek z časopisu Nature Methods najdete zde: https://www.nature.com/articles/s41592-020-0796-x

K nim se připojili tři novoguinejští studenti magisterského studia. Dohromady tak představují největší skupinu postgraduálních studentů biologie z Papuy-Nové Guineje, a to nejenom v Česku, ale celosvětově. V posledních letech školí vědci z naší univerzity přibližně polovinu všech postgraduálních studentů biologie z celé Papuy-Nové Guineje. Nová Guinea je pro biology i antropology významným regionem, neboť tam žije 5% všech druhů rostlin a živočichů planety a hovoří se tam 15% všech živých jazyků lidstva.

Mezinárodní tým projektu GACR 21-0503K, vedený řešitelem Vítězslavem Straňákem, publikoval zásadní příspěvky materiálového výzkumu opticky polopropustných nanostrukturovaných povrchů se zvýšenou účinnosti fotokonverze. Dva nezávislé články byly zveřejněny v prestižních časopisech ACS Nano (IF 17,1) aRenewable and Sustainable Energy Review Energy (IF 15,9), shodou náhod, ve stejný den! Publikované práce jsou výsledkem dlouhodobé a intenzivní spolupráce projektového konsorcia, které se skládá z Laboratoře fyziky plazmatu a nanostruktur katedry fyziky PřF JU, týmu MFF UK Praha a zahraničních partnerů z Institute of Fluid-Flow Maschinery of Polish Academy of Sciences a Warsaw University of Technology.

Publikovaný materiálový výzkum v obou případech uplatňoval povrchy s TiO₂ nanotrubicemi připravenými anodizací plazmově deponovaných vrstev Ti:X. Pro zvýšení míry fotokonverze, tj. „přeměny dopadajícího světla na elektrický proud", byl v jednom případě využit koncept komplexních nanostruktur nanesených na obou stranách skleněných substrátů opatřených vrstvami ITO, které slouží jako kolektor indukovaného fotoproudu. Ve druhém případě byl povrch TiO₂ nanotrubic dekorován strukturami MXene Ti₃C₂T_x za účelem vytvoření heteropřechodu TiO₂/ Ti₃C₂T_x. Unikátní konfigurace polovodičové struktury má za následek až desetinásobné zvýšení účinnosti fotokonverze.

 Zvýšení účinnosti fotokonverze TiO₂ nanotrubek dekorací Ti₃C₂T_x.

Struktury TiO₂ nanotrubic nanesených na obě strany plochého substrátu s ITO sběrnými elektrodami.

Laboratoř fyziky plazmatu a nanostruktur (P. Sezemský, R. Šimerová, V. Straňák) spolu s pražským týmem (J. Hanuš a O. Kylián) stáli za přípravou základních matric, které byly polskými kolegy anodizovány s následnou analýzou materiálových vlastností nanostrukturovaných polovodičů. Projekt tematicky zapadá do konceptu Laboratoře fyziky plazmatu a nanostruktur, která se soustředí na plazma povrchové inženýrství a vývoj pokročilých nanomateriálů.

Odkazy na články:

D-S. Kouao, J. Hanus, O. Kylian, R. Simerova, P. Sezemsky, V. Stranak, K. Grochowska, K. Siuzdak, Double-sided semitransparent titania photoelectrode with enhanced ligh harvesting, Renewable and Sustainable Energy Reviews 197, (2024), 114390. (https://doi.org/10.1021/acsnano.4c00092)

D-S. Kouao, K. Grochowska, V. Stranak, P. Sezemsky, J. Gumieniak, A. Karmek, J. Kazzewski, E. Coy, J. Hanus, O. Kylian, M. Sawczak, K. Siuzdak, Laser-Treated MXene as an Electrochemical Agent to Boost Properties of Semitransparent Photoelectrode Based on Titania Nanotubes, ACS Nano. (2024) (https://doi.org/10.1021/acsnano.4c00092)

• Zpět na: Aktuálně
• Back to: News

Mezinárodní tým zahrnující i české výzkumníky z Českých Budějovic a Třeboně získal od Americké asociace pro rozvoj vědy prestižní Cenu Newcomba Clevelanda za nejlepší výzkumný článek nebo zprávu ve vědeckém časopise Science.

Článek vysvětlující záhadná úmrtí orlů bělohlavých na jihovýchodě USA vyšel v časopise Science vloni v březnu, a to s fotografií orla bělohlavého, symbolu USA, na titulní straně. Mezinárodní tým s přispěním vědců z českobudějovického Biologického centra AV ČR, Mikrobiologického ústavu AV ČR a Jihočeské univerzity odhalil mikroskopické sinice jako původce toxinu, který je za neurologické onemocnění a následné úhyny orlů zodpovědný.

„Pomocí čtení celého genomu sinice se nám podařilo nalézt geny, které hrají klíčovou roli při tvorbě zmiňované látky,“ říká Jan Mareš, vedoucí týmu Biologického centra AV ČR.

„Aby situace nebyla tak jednoduchá, ukázalo se, že toxin je produkován sinicí pouze v případě, že je v okolním prostředí přítomen brom,“ dodává Pavel Hrouzek, vedoucí týmu z Mikrobiologického ústavu AV ČR – Centra Algatech v Třeboni, kde se zkoumání sinic dlouhodobě věnují. „Zatím nevíme, jak přesně se ve vodním prostředí brom objevil, není vyloučené, že pochází z lidské činnosti,“ upřesňuje Pavel Hrouzek.

Správní rada vydavatele magazínu Science, Americká asociace pro rozvoj vědy, tento měsíc oznámila, že článek Hunting the eagle killer: A cyanobacterial neurotoxin causes vacuolar myelinopathy získal prestižní a nejstarší ocenění vydavatele – Cenu Newcomba Clevelanda. Tato cena je udělována každoročně, od roku 1923, nejlepší vědecké práci publikované v časopisu Science.

Sinice jsou bakteriální mikroorganismy, které mají schopnost fotosyntézy, tedy přeměny sluneční energie na energii chemickou. Celá řada sinic obsahuje toxiny, které mohou dokonce způsobit letální otravy zvířat a zdravotní problémy u lidí. Toxické sinice se mohou vyskytnout i v České republice v živinami zatížených povrchových vodách.

Americká asociace pro rozvoj vědy (AAAS) je největší světovou vědeckou společností a vydavatelem časopisu Science, Science Translational Medicine, Science Signaling, digitálního časopisu s otevřeným přístupem Science Advances, Science Immunology a Science Robotics. AAAS byla založena v roce 1848 a zahrnuje více než 250 přidružených společností a akademií věd, které slouží 10 milionům jednotlivců. Nezisková organizace AAAS je otevřená všem a naplňuje své poslání "rozvíjet vědu a sloužit společnosti" prostřednictvím iniciativ v oblasti vědní politiky, mezinárodních programů, vědeckého vzdělávání, zapojení veřejnosti a dalších.

Více informací: RNDr. Pavel Hrouzek, Ph.D. Mikrobiologický ústav AV ČR Centrum Algatech, Třeboň This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it. + 420 384 340 470, +420 770 158 008

Odkaz: https://www.aaas.org/news/press-release-aaas-announces-2022-winners-eight-awards-contributions-science-and-society

Největší převis Českého ráje přinesl přímé doklady lesní pastvy v pravěku

V květnu 2020 vyšla v nejvýznamnějším mezinárodním archeobotanickém časopise Vegetation History and Archaeobotany studie, jejíž hlavní autorkou je Michaela Ptáková z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie PřF JČU.

Abri Velký Mamuťák představuje unikátní lokalitu, jejíž jedinečnost tkví v dochování sedimentárního záznamu s bohatými doklady lidské přítomnosti od preboreálu až do současnosti. Vynikající dochování rostlinných makrozbytků, pylu, dřev a uhlíků umožnilo rekonstruovat proměňující se charakter lesů v okolí převisu a zachytit lidský vliv v průběhu pravěku a středověku. Dosud byla hlavní pozornost ve výzkumu pískovcových oblastí věnována paleolitickým a mezolitickým lovcům, kteří využívali bohaté lokální zdroje. Odpověď na otázku, jakou roli hrály neúrodné oblasti skalních měst v zemědělském pravěku (na území ČR od 5300 př. n. l. až 500 n. l.) až  však zůstávala v rovině hypotéz.

V tomto ohledu lze za obzvláště významné považovat četné nálezy ovčích/kozích a prasečích bobků, které na zkoumaném nalezišti evidujeme zřídka již od období mladšího neolitu (4882–4690 BC), masivně pak spolu s dobře dochovanými vrstvami podestýlky od doby železné, kdy převis evidentně sloužil jako pastevecká základna. Detailní makrozbytková a pylová analýza bobků a podestýlky prokázala pastvu v blízkých lesích, ale i na okolních loukách, ruderálech či úhorech. V době železné patří mezi nejčetněji se vyskytující nálezy rostlin větvičky jedle bělokoré, jmelí bílého, žaludy a bukvice, což nasvědčuje využívání převisu především v podzimním a zimním období. Soubor zvířecích bobků z doby římské naopak obsahuje množství semen (např. bezy, ostružiníky, merlík bílý), která indikují přítomnost zvířat v teplé části roku.

Značný přínos výzkumu spočívá v pochopení vzájemného vztahu lidských komunit a lesnatých krajin pískovcových oblastí v průběhu celého holocénu.

Michaela Ptáková z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a její kolegové řešili otázku pravěké lesní pastvy v pískovcových oblastech severních Čech v rámci projektu GA ČR 17-07851S Úpadek lesních ekosystémů v mladším holocénu: Příčiny, průběh a důsledky pro biologickou rozmanitost, jehož hlavním řešitelem je Petr Pokorný z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy v Praze.

Ptáková, M., Pokorný, P., Šída, P., Novák, J., Horáček, I., Juřičková, L., Meduna, P., Bezděk, A., Myšková, E., Walls, M., Poschlod, P. 2020: From Mesolithic hunters to Iron Age herders. A unique record of woodland exploitation from eastern Central Europe (Czech Republic). Vegetation History and Archaeobotany online 15. 5. 2020.

Ti přicházejí s důkazem, že průduchy* mechů se nehýbou, ale zůstávají stále otevřené a vstupuje jimi do mechové tobolky nezanedbatelné množství oxidu uhličitého.

Mechy tedy ještě neumí průduchy šetřit vodu, ale už jimi jí.

Tento výzkum má evoluční a ekologické konsekvence a jistě podnítí k bádání dalších výzkumníky.

Celý článek si můžete přečíst zde: https://nph.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/nph.17208...

*průduchy: jsou ústa rostlin, která se podobně jako ta naše umí otevírat a zavírat a rostlina jimi přijímá svou potravu, oxid uhličitý ze vzduchu. Přitom však ztrácí vodu.