Česká média nedávno přejímala zprávu ze servisu ČTK, která informovala o výskytu milionů orchidejí na území bývalého rudného dolu Benson Mine v Kanadě. Podobná unikátní území ovšem vznikají i v České republice, následná rekultivace je však často paradoxně zničí.
„Čeští odborníci už velice dlouho upozorňují, že převážná část rekultivací přírodě nepomáhá a často jí dokonce škodí. Rozumná těžba surovin může vytvořit zajímavá a vzácná stanoviště, např. písčiny, mokřady nebo otevřené skalní stěny, které postupně osídlí živočichové, houby a rostliny, včetně orchidejí a mnoha dalších ohrožených druhů. Následná rekultivace však ohrožené druhy spolehlivě zahubí či vyžene a vytvoří všední typ krajiny obývaný běžnými druhy,“ vysvětluje prof. Karel Prach z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, který je také členem evropského výboru Společnosti pro ekologickou obnovu.
V České republice totiž stále převažují rekultivace technického typu, jejichž výsledkem bývá nejčastěji polní nebo lesní monokultura. Alternativa, která se stala ve vyspělých zemích běžnou součástí rekultivační praxe, se jmenuje přírodě blízká obnova. K jejím velkým výhodám se počítá zejména šetrnost k přírodě a také finanční nenáročnost. Zatímco lesnické a zemědělské rekultivace polykají miliardy korun z rozpočtu soukromých firem i státu, pracují přírodní procesy zcela zdarma (tzv. spontánní sukcese) nebo je člověk s řádově nižšími náklady pomáhá pouze usměrnit (tzv. řízená neboli usměrňovaná sukcese). Pokud jsou v okolí zachovány alespoň malé zbytky přírodních stanovišť, ohrožené i běžné druhy se do lomu nastěhují snadno.
Zatímco čeští vědci přinesli celou řadu důkazů o tom, že přírodě blízká obnova funguje, a patří v oboru ke světové špičce, česká rekultivační praxe za vědeckými výsledky stále pokulhává. Přesto se však najdou i u nás projekty, které propojují špičkový výzkum s ochranou přírody a staly se inspirací i pro zahraniční odborníky. Namátkou můžeme jmenovat kamenolomy Mokrá a Hády v okolí Brna, jihočeskou pískovnu Cep II nebo po těžbě revitalizované rašeliniště Soumarský most na Šumavě.
„Určitě nejde o to, aby byly všechny lomy, pískovny nebo výsypky po těžbě uhlí ponechány bez lidských zásahů. Přírodě blízká obnova by se však měla stát rovnocennou alternativou lesnických a zemědělských rekultivací, aby již v budoucnu nedocházelo ke zbytečnému ničení vzácných stanovišť a ohrožených druhů,“ říká Jiří Řehounek, který se přírodě blízkou obnovou po těžbě zabývá v neziskové organizaci Calla.
Fotogalerie
